Představme
si, že jednou, řekněme několik desetiletí po smrti inženýra Miloše Zemana, nyní prezidenta České
republiky, prohlásí veřejně nějaký příští prezident, že si zásluhou své
fotografické paměti docela jistě pamatuje článek pod názvem „Stalin byl
gentleman“, který publikoval právě Zeman, jehož si jinak vcelku váží.
Část
veřejnosti se proti tomuto nařčení vzbouří. Média budou namítat, že Zeman sice
během svého života pronesl řadu nesmyslů a byl dokonce pár let členem komunistické
strany. I vůči Rusku se jako prezident občas choval tak, jako by na něj v archívech
Kremlu „něco měli“, ale stalinista to rozhodně nikdy nebyl. Naopak se zasloužil
o obnovu demokracie u nás a prokazoval v nelehké době občanskou odvahu.
Budoucí
prezident ale bude trvat na tom, že se nikdy nemýlí, a Hrad se tudíž iniciativně
pustí do hledání zmíněného textu. Nenajde ho samozřejmě, jenže protože náš
budoucí prezident nebude schopen uznat porážku, začne jeho Hrad na Zemana
vytahovat texty, které budou mít za cíl dokázat, že stejně morálně selhal.
Kdyby se
v té budoucí době Zeman mohl sám bránit, asi by argumentoval, že doba, ve
které žil, byla složitá. Že jednou věcí bylo být stalinistou a zůstat jím celý
život. Jinou že bylo být stalinistou,
který prozřel a stal se z něj reformní komunista (a po sovětské
invazi v roce 1968 dokonce třeba i
disident a později liberální demokrat).
A že ještě úplně
jinou věcí bylo vstoupit do KSČ v době Pražského jara a nechat se
z ní vyškrtnout po sovětské invazi.
Nebo že bylo
možné v KSČ být i během normalizace ze strachu, kvůli kariéře, nebo
dokonce přesvědčení, ale nikdy nikomu vážně neuškodit. Popřípadě v ní nebýt,
ale přitom érou komunismu proplout bez jediného veřejného protestu a patřit
k pasivní většině tichých svorníků režimu.
Budoucí
hradní hledači pravdy o Zemanovi budou neoblomní: takové rozdíly sice mohly mít
nějaký smysl v době, kdy Zeman žil, ale dnes? Najdou možná i pár textíků, v nichž inženýr Zeman nepíše nic
o potřebě zavést liberální demokracii, ale naopak používá komunistické ptydepe své
doby. A považte: mluví ne o potřebě na hlavu porazit, ale vylepšit komunistický
systém!
Použijí tak proti
němu dokonce i jeho slavný text v Technickém magazínu z léta 1989. Ten,
jak víme, se „Prognostika a přestavba“, z čehož pro budoucí hradní
vykladače Zemanova odkazu jasně vyplyne, že nechtěl ý systém bořit, ale jen
vylepšit!
Z čehož
se dá také dovodit, že i kdyby text „Stalin byl gentleman“ nenapsal, klidně ho
napsat mohl, takže proč se omlouvat. Historii koneckonců vždy píšou současní
vítězové a jejich přičinliví vykladači. Nebo ne?
Právo, 25.4.2015