Je velmi
nešťastné, že mnoho lidí ve veřejných diskusích, včetně těch na televizních
obrazovkách, zejména ve vztahu k dění na Ukrajině, stále častěji šermuje
fašismem, aniž by se drželi významu, který tento pojem má, nebo mu, zdá se
vůbec rozuměli. Je to v podstatě přebírání
slovníku ruské propagandy, která v současnosti fašismus používá jako politický
kyj vůči kritikům Ruska i k popisu dění na Ukrajině.
Navazuje
přitom na volné směšování pojmů fašismus a nacismus i dalších v komunistické propagandě. „Fašismus“
coby hlavní nepřítel Sovětského svazu ve Velké vlastenecké válce byl používán
jako zastřešující pojem pro cokoliv, s čím se sovětští vůdci chtěli
razantně vypořádat. Zejména jako zbraň proti všem, kdo na Západě nebo i doma
poukazovali na totalitní povahu komunistického režimu. I kdyby totiž nebyl SSSR
nakrásně úplně demokratický, zvítězil koneckonců nad „fašismem“ právě on. Jeho
kritici mohli tak být propagandisticky decimováni coby fašisti, revanšisté,
atd.
Fašismem se
přitom v politologii rozumí především různé formy nedemokratického korporativismu, založeného na autoritářství nebo
vůdcovském principu. Patří k němu
vypjatý nacionalismus a militarismus. Jeho
součástí je silný stát, opírající se o ekonomické monopoly. Fašismus tak není totéž
co nacismus, s jeho ideologií genocidního rasismu, s nímž se SSSR ve
skutečnosti utkal.
Záměrně
mlhavý pojem „fašismu“ z komunistické éry byl nyní ruskou propagandou oživen. Funguje to přitom dobře nejen v Rusku,
kde má tento pojem konotace sahající daleko za jeho skutečný význam, tak, zdá
se, i v bývalých sovětských satelitech,
kde fašismus mnoha lidem dodnes splývá v hlavě s další
propagandistickou municí z dob studené války.
Pojmový
chaos dospěl tak daleko, že s pomocí pojmu fašismus lze diskreditovat
téměř cokoliv, včetně dokonce Evropské unie. Vždyť právě ona prý s pomocí ukrajinského režimu vlastně
reviduje výsledky války, v níž sovětský lid porazil „fašismus“.
Fašisty jsou
tak pochopitelně i všichni ukrajinští politici—od těch, co hájí Ukrajinu
demokratickými prostředky, až po nacionalisty a různé ozbrojené „gardy“. Není třeba rozlišovat. Fašisty naopak rozhodně
nejsou Noční vlci, kozáci a obecně ruští nacionalisté i jejich ozbrojenci,
včetně těch, co šli dobrovolně bojovat na Ukrajinu, protože ti přeci proti „fašistům“
bojují.
Je zcela
legitimní, když v České republice mají na dění na Ukrajině lidé různé
názory, přičemž mnozí sympatizují s Ruskem. Chtělo by to ale určitou
pojmovou disciplinovanost, jinak se ve snaze o nalezení pravdy a smysluplných
politických řešení daleko nedostaneme.
Když tak
kupříkladu Česká televize v údajně „veřejnoprávní“ inkarnaci Kotle
Michaely Jílkové pod názvem „Máte slovo“ nechá běžet na liště urážky na adresu diskutujících
coby „fašistů“ jenom proto, že si dovolují pochybovat o ruském počínání na
Ukrajině nebo o tom, zda Stalin vnímal Československo jako „osvobozené“ nebo naopak
spíše jako „dobyté“ území, posílá to veřejnou diskuzi v demokratickém státě
do ruského autoritářského suterénu .
Právo, 2.5.2015