Dobyti nebo osvobozeni?

Diskuze o tom, zda Československo v roce 1945
Rudá armáda „osvobodila“ nebo „dobyla“, je zcela legitimní.  Diskuse přitom v současnosti nemůže dospět
k žádnému autoritativnímu závěru, protože se do ní ještě stále až příliš
promítají nejrůznější předsudky, osobní zážitky i nánosy propagandy.

K objektivnímu závěru také jistě nedojdeme, když
budeme argumentovat, jak to už někteří komentátoři učinili, počtem padlých
rudoarmějců. Více než 130 tisíc jich mohlo padnout, ať už Československo „osvobozovali“
nebo spíše „dobývali“.

Záleží tedy především na tom, jak kdo dnes chápe slovo
„osvobození“. Ti, kdo ho primárně chápou jako osvobození „od“ (v našem případě
od nacistické okupace), jistě vidí příchod Rudé armády jako osvobození,
jakkoliv reprezentovala jiný totalitní režim.

Ti, kdo naopak pod pojmem „osvobození“ chápou
především návrat svobody („svoboda“ koneckonců tvoří kořen slova „osvobození“),
asi příchod Stalinovy Rudé armády jako osvobození mohou jen těžko vnímat.

Na druhou stranu mnozí mohou argumentovat, že na
rozdíl od jiných pozdějších sovětských satelitů se od nás Rudá armáda stáhla. A
že navzdory silnému sovětskému vlivu u nás po roce 1945 jsme si nástup
komunismu v roce 1948 přivodili z větší míry sami. Což by znamenalo,
že s námi SSSR tak úplně nezacházel jako s dobytým územím, jehož
obyvatelé nemají žádnou volbu.

Ti, kdo mluví o „dobytí“, soudí příchod Rudé armády
především z hlediska Stalinových geopolitických plánů, nikoliv podle
oficiální „osvoboditelské“ rétoriky té doby. A ke Stalinovým plánům nepochybně
patřilo, že území, která Rudá armáda dobyla, považoval Sovětský svaz za svoji
sféru vlivu s tím, že v řadě dobytých zemí nastolil krátce po válce
komunistický režim.

Je ovšem třeba říct, že přijmeme-li tento argument, pak
k tomu, že Československo nakonec Stalin „dobyl“, notně přispěla, stejně
jako k nastolení komunistického režimu o tři roky později, sama
československá politika. Edvard Beneš a jeho lidé v podstatě pomohli
zařadit Československo do sovětské sféry vlivu ještě před koncem války.

K odpovědi na otázku, zda se Rudá armáda chovala
jako osvoboditelka nebo dobyvatelka, asi také těžko dospějeme, když budeme
vypočítávat, kolik žen rudoarmějci znásilnili, nebo kolik uloupených věcí
s sebou odvezli zpět do SSSR. Jde spíše o to, zda Československo mělo
v letech 1945-1948 ještě reálnou možnost se ze sovětské sféry vlivu
vymanit tak, jako se to podařilo později Rakousku, anebo zda by takový pokus
skončil jen návratem Rudé armády do země, která by se odmítla dobrovolně chovat
jako dobyté sovětské léno.

 A právě na otázku, kolik jsme měli po roce 1945 reálně
vlastní svobody, nelze ani 70 let po skončení války nalézt jasnou odpověď.  Nicméně se zdá, že ti, kdo tvrdí, že
Československo bylo „dobyto“ (takže nám Stalin pod hrozbou návratu Rudé armády kupříkladu
zakázal i přijetí Marshallova plánu v roce 1947), ale zároveň tvrdí, že
jsme si nástup komunismu přivodili sami, se ocitají v částečné logické
pasti.

Novinky, 5.5.2015

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..