Jan Keller tvrdí v textu „Nekonečný
příběh“ (Právo, 6.5.2015), že lidé
jako Jiří Pehe prý jen skrývají své laické a nepoučené pohledy na problematiku
uprchlíků za morálku. Vybízejí prý bez potřebné znalosti odborné literatury a závěrů
sociální práce o problémech integrace, zejména sociálního vyloučení, k
integraci nejen statisíců uprchlíků, kteří v Evropě už jsou, ale i těch,
kteří teprve přijdou.
Za profesorským poučováním Jana Kellera se
bohužel skrývá nejen notná dávka demagogie, ale i arogance. Otázka, kterou jsem
nastolil ve svých textech k uprchlíkům, totiž nezněla, jak co nejvíce
Evropu otevřít dalším vlnám uprchlíků, ale co udělat s těmi, kteří už jsou v utečeneckých táborech na
jihu Evropy.
Jelikož je není většinově kam vrátit, máme
je držet do konce jejich života v táborech? Není takové sociální vyloučení
daleko horší než případný život na periférii velkých měst? A měla by se o toto
sociální vyloučení na úrovni lepšího koncentráku postarat v EU primárně jen
Itálie?
Pokud jde o uprchlíky, kteří k nám
teprve míří, nikdo dnes neagituje, abychom jim neomezeně otevřeli evropské
brány. Jelikož je Keller nyní politikem, možná by mohl sestoupit ze sociologických
výšin a formulovat nějaká řešení místo psaní obecných textů o tom, jak nám
uprchlíci projí sociální stát. Řešení, s nimiž přišel nedávný summit EU,
stačit nebudou.
Pokud jde o můj údajně čistě laický pohled
na imigrační problematiku, docela mne zaujala už coby uprchlíka, který
strávil kdysi měsíce v italském utečeneckém táboře. Kdyby Keller chtěl
vědět o sociálním vyloučení, úděsných poměrech v utečeneckých táborech, a nadějích na integraci do nové
společnosti něco víc, než co vyčte z odborné literatury, rád posloužím. Mohu
se podělit i o zkušenosti ze života v imigrantské čtvrti New Yorku.
Pokud jde o odborné znalosti, na amerických
univerzitách, kde jsem studoval v době, kdy Keller ještě praktikoval
komunistickou sociologii, se o integraci a sociálním vyloučení do hloubky
diskutuje. I proto, že USA, které mají o 200 miliónů méně obyvatel než EU, přijímají
ročně milión přistěhovalců a jednou
za několik let navíc několik dalších miliónů těch ilegálních zlegalizují.
Problémem se coby člen katedry Evropských
studií na New York University v New Yorku a ředitel její pobočky
v Praze zabývám dost podrobně dodnes. Rád se samozřejmě dozvím, co
v této problematice dělají na Kellerově Ostravské univerzitě, ale vzhledem
k tomu, že NYU patří v přehledech nejlepších světových univerzit do
první třicítky, nejsem si jistý, že ostravský sociolog ví něco, o čem se na
prestižních amerických univerzitách už dávno nediskutuje.
Právo, 7.5.2015