Reakce
vládních politiků na rozhodnutí opozice vyvolat hlasování o nedůvěře ve vládu
se dají shrnout tak, že opozice, která ke svržení vlády nemá dostatek hlasů,
jen zdržuje politický a státní provoz. Ruší potřebný klid k práci.
Smyslem
tohoto hlasování o nedůvěře ale není svržení vlády, nýbrž především politická
diskuze, která se před samotným hlasováním odehraje. V konkrétní rovině se
opoziční politici před televizními kamerami pokusí veřejnosti vysvětlit, že
podporu vládní koalice pro státní dotace biopaliv doprovází monumentální
konflikt zájmů majitele podnikatelského impéria, které biopaliva produkuje, a
přitom místopředsedy vlády i šéfa hnutí ANO v jedné osobě Andreje Babiše.
V obecnější
rovině jde ale o víc. Jde o potřebnou infúzi
politiky do poněkud zmrtvělého politického dění u nás. K němu přispělo
nejen značné oslabení opozice po posledních volbách do Poslanecké sněmovny, ale
také jakési implicitní přijetí Babišovy teze, že stát se nejlépe řídí jako
firma—bez zbytečného vyrušování „politickou žvanírnou“.
Leckdo si
nyní možná libuje, že po letech pravicových koalic zmítaných vnitřními
konflikty se nyní u nás poměrně klidně vládne a situace v zemi se
zlepšuje. To je pozitivní, jenže se tak bohužel děje částečně na úkor politiky
a „politična“.
O zásadních
věcech se rozhoduje—inu, tak trochu „babišovsky“. Tedy bez velkých diskuzí ve
vládě, nebo v PS. Babišovi koaliční partneři přijali zřejmě tezi, že pokud
vláda předvede dostatečně dobrý výkon, veřejnost ji nakonec promine jak
ignorování Babišova konfliktu zájmů, tak potlačení skutečné politické diskuze
na úkor jakési „firemní“ kultury, která v současné vládě převládá.
Hlasování o
nedůvěře tak dává šanci na jistý „comeback“ nikoliv jen dosud téměř neviditelné
opozici, ale především samotné politice. Může vrátit do skutečně politické
roviny některé problematické dimenze fungování jinak úspěšné vlády, která
dokázala dosavadní chabou kritiku ze strany opozice různými způsoby odrážet
nebo dokonce zesměšňovat s pomocí odkazů na minulost.
V konečných
důsledcích může tak být hlasování o nedůvěře paradoxně dobré i pro vládní
tábor. Možná si koaliční spojenci Babišova ANO uvědomí, že když už někdo uzavře
faustovskou smlouvu, má šanci neskončit v politickém pekle, jen když si
ujasní, kde jsou hranice, za něž už nelze jít.
Právo, 23.5.2015