Krátce poté,
co nedávno opětovně zvolený prezident Mezinárodní fotbalové federace Sepp Blatter
pod tlakem korupčních skandálů, které zmítají FIFA, rezignoval na svoji funkci,
prohlásil šéf Fotbalového svazu Anglie Greg Dyke, že nové
vedení FIFA musí přezkoumat dřívější rozhodnutí udělit pořadatelství světových
šampionátů Rusku v roce 2018 a Kataru v roce 2022.
Vítězství
obou zemí v soutěži o pořádání světového šampionátu obestírají spekulace o
masivní korupci a politických tlacích. Nesmyslnost pořádání mistrovství v Kataru,
pouštním emirátu, kde v létě přesahují teploty běžně čtyřicetistupňovou
hranici, byla ostatně už podtržena dalším rozhodnutí FIFA–odsunout mistrovství
z léta na konec roku, což ovšem koliduje s fotbalovými kalendáři řady
zemí, zejména evropských.
Pokud jde o
Rusko, existují další důvody, proč pořádání šampionátu Rusku odejmout. Ačkoliv
často slyšíme, že politika do sportu nepatří, lze se oprávněně tázat, kde je
hranice, za níž tato otřepaná fráze už neplatí.
Začít lze
tím, že politika do sportu nepatří, pokud se s pomocí sportu nedělá
politika. A to v případě Ruska nelze říct. Vladimír Putin chce evidentně
využít šampionátu k propagandistickým účelům stejně, jako mu posloužilo
pořádání zimních olympijských her v Soči. Sportovci z celého světa
nakonec do Soči přijeli, ačkoliv Rusko před jejich začátkem spustilo represe
proti homosexuálům, kterých jistě byl určitý
počet i mezi sportovci.
Jakmile za
velkolepou show spadla opona, Rusko anektovalo Krym. O několik měsíců později
začalo podporovat konflikt na východní Ukrajině. Západ uvalil na Rusko sankce a
zakázal řadě významných Rusů, kteří Putinovu agresivní politiku podporují,
cestovat do Evropské unie a Spojených států. Rusko odpovědělo vlastními
sankcemi a nyní i seznamem osob, které nesmějí cestovat do Ruska.
Je těžko
představitelné, že mistrovství světa ve fotbale by se mohlo pořádat
v zemi, která je de facto ve válečném stavu se svým sousedem, jemuž sebrala
kus území, a která navíc zakazuje cestovat na své území významným západním
politikům a dalším osobnostem.
Ruské
chování se samozřejmě může pod tlakem Západu do roku 2018 změnit, ale lze to
riskovat? Má smysl, aby země pokračovala v přípravě šampionátu, na který
pak kvůli ruským černým listinám nebudou smět přijet někteří významní západní
hosté, a FIFA i západní vlády budou na poslední chvíli muset hasit nejrůznější
politické požáry?
Jinými
slovy: pořádání světového šampionátu Ruskem prostě nelze oddělit od politiky. A
je také těžké ho oddělit od obvinění z masivní korupce, která se pojí
s vedením FIFA. Bylo by nevěrohodné, kdyby se FIFA začala pod novým
vedením očišťovat od korupčních praktik a přitom ponechala organizaci světových
šampionátů zemím, kterým byla s pomocí minulého vedení udělena za velmi
neprůhledných okolností.
Když
k tomu přidáme, že současné Rusko je de facto ve válce se sousední zemí,
ačkoliv o své přímé vojenské účasti opakovaně lže, a že už teď může vznikat
řada oprávněných obav, koho a proč Rusko nepustí na své území během šampionátu,
který má být z definice otevřen celému světu, měla by FIFA začít vážně
uvažovat o změně pořadatele.
Jakkoliv
Rusové budou opakovat, že politika do sportu nepatří, Vladimír Putin ukázal
hned poté, co americká justice obvinila ještě před volbou prezidenta FIFA vysoké
funkcionáře FIFA z korupce, jak si toto oddělení politiky a sportu
představuje. Okamžitě obvinil Spojené státy, že se tak snaží
zabránit, aby byl Blatter opětovně zvolen předsedou této organizace a dosáhnout
tím toho, aby Rusku bylo odebráno pořadatelství mistrovství světa v roce 2018.
Putinovo
spojení amerických snah vyšetřit zřejmě masivní korupci ve vedení FIFA s Blatterovým
možným ne-znovu-zvolením a s případným odnětím pořádání šampionátu Rusku
mluví za vše. Ruský prezident možná ví něco, na co vyšetřovatelé teprve
přijdou.
ČRo Plus, 3.6.2015