V nastávající parlamentní a
mediální debatě nad vládním návrhem zákona o zákazu kouření ve všech
restauracích a veřejných prostorech budou odpůrci zákona už tradičně
argumentovat, že takový zákaz omezuje svobodu kuřáků i podnikatelů
v pohostinství.
Ti z nás, kdo návrh zákona
vítají, zase mohou argumentovat, že vzhledem ke všem známým faktům o
škodlivosti kouření, je nejvyšší čas přijmout zákon, který chrání svobodu nekuřáků,
kterých je ve společnosti většina. Máme mít svobodu pobývat ve veřejném
prostoru či veřejně přístupném (ač třeba soukromě vlastněném) zařízení bez
rizika, že kvůli zhoubným účinkům pasivního kouření dostaneme rakovinu či jinou
nemoc.
Argument, že nekuřáci přeci
nemusejí do kuřáckých restaurací chodit, je asi tak validní, jako argument, že
lze „svobodně“ provozovat restauraci bez dodržování hygienických limitů, pokud
se najde dost hostů, kterým nebude vadit, že se občas přiotráví špatným jídlem.
Odpůrci zákazu kouření
v restauracích i jinde občas také argumentují, že zakazování kouření je
licoměrné v situaci, kdy dnes a denně je každý z nás vystavován
zplodinám aut i průmyslovým exhalacím. Proč prý se oháníme při zakazování
kouření jeho škodlivostí pro lidské zdraví a přitom nikdo nezakazuje auta nebo
průmyslovou výrobu?
Odpověď na tento argument je
složitější než na řeči o svobodě. Lze ale namítnout, že moderní společnosti
postupují při omezování škodlivin na lidské zdraví v závislosti na
reálných možnostech. Zatímco kouření v restauracích lze prostě zakázat,
zrušit automobilovou dopravu a průmysl v současnosti nejde bez
katastrofálních ekonomických důsledků.
Můžeme jen s pomocí nových
technologií postupně omezovat škodliviny ve výfukových plynech a průmyslových
exhalacích. To se děje, a má to mimochodem pro vlastníky aut i továren celkově
mnohem větší ekonomické dopady, než bude mít případný mírný pokles návštěvníků restaurací
kvůli zákazu kouření na podnikatele v pohostinství.
Často se také argumentuje, že
zákaz kouření stejně nijak výrazně nesníží počet kuřáků. Napovídají tomu data
ze zemí, kde kouření zakázali. Jenže jakkoliv je jedním smyslem zákazu kouření
v restauracích samozřejmě i snaha co nejvíce lidí kouření odnaučit tím, že
jim společnost dále znepříjemní provozování jejich „zlozvyku“, není to hlavním
cílem tohoto opatření. To už by mohl stát na kouření rovnou uvalit prohibici.
Hlavním smyslem zákona je chránit
nekuřáckou většinu a personál restaurací. Rozdělování restaurací na kuřácké a
nekuřácké sekce se přitom ukázalo jako dosti neúčinné, pokud nejsou oba
prostory hermeticky odděleny. A neřeší problém obsluhujícího personálu, pokud
bychom nepřijali zákon, že na práci v kuřáckých prostorech restaurací lze
najímat jen kuřáky.
Libertinský přístup ke kouření má
ještě jeden zajímavý aspekt. Proti zákazu kouření totiž nejčastěji plamenně
argumentují ti samí lidé, kterým vadí sociální stát. Na něm jim vadí kupříkladu rovnostářské pojetí
penzí nebo státem zastřešované zdravotnické pojištění.
Bylo by zajímavé se dozvědět, jak
by tito lidé reagovali, kdyby stát kupříkladu uzákonil, že kuřáci coby
zdravotně vysoce riziková skupina mají platit podstatně vyšší zdravotní
pojištění. Kdo je kuřák a kdo nekuřák, lze dnes přitom zjistit jednoduchým
testem. Chcete-li mít svobodu ničit si vědomě zdraví s tím, že léčba
nemocí způsobených vaší neodpovědností může stát nemalé peníze, pak si za to
zaplaťte a nespoléhejte na společenskou solidaritu!
Je sice pravda, že kuřáci už
státu přispívají tím, že za každou krabičku cigaret zaplatí speciální daň, ale
takto vybrané peníze zdaleka neuhradí desítky miliard, které společnost utrácí
za léčbu zcela zbytečných nemocí kouřením způsobených.
Leckdo samozřejmě bude argumentovat,
že pak by tedy mělo být zvýšeno zdravotní pojištění i lidem, kteří jsou obézní
kvůli přejídání, drogově závislým nebo alkoholikům. Kdo by ale všechny tyto
neduhy identifikoval a pak určoval jejich „zdanění“ v podobě vyššího
zdravotního pojištění? A kde by to vše skončilo? Monitoroval by stát i zdravý
životní styl, konzumaci sladkostí, apod.?
Přesto je to pro odpůrce takových
omezení, jakým je i zákaz kouření, zajímavý test jejich důslednosti. Když už
tvrdí, že kouřit—a ničit tím zdraví sobě i okolí—je výraz svobody, měli by se
zamyslet nad otázkou, zda by kuřáci neměli za takto chápanou „svobodu“ platit
speciální daň do zdravotnického systému.
Novinky, 6.6.2015