Je s podivem, do jaké míry
ignoruje současná vlna převážně účetnického uvažování nad budoucností Řecka
v eurozóně širší strategické souvislosti. Řecko není jen členem eurozóny a
Evropské unie, ale také důležitý člen NATO, přičemž vojenská základna Souda Bay
poblíž Kréty je strategickou lokací pro americké námořní síly.
Severně od základny je pak
umístěna raketová základna NATO, která byla vytvořena už v roku 1967.
Pravidelně ji využívají k testování raket zejména ozbrojené síly Řecka,
Německa, Nizozemí, Belgie a USA.
Důležitá role Řecka
v celkové architektuře NATO je nepochybně také jedním z důvodů, proč
americký prezident Barack Obama opakovaně vyzývá evropské politiky, aby urychleně
vyřešili řeckou finanční krizi tak, že Řecko zůstane v eurozóně. Američtí
politici si uvědomují, že případný „grexit“ by se nemusel omezit jen na
eurozónu.
Pokud bude Řecko ponecháno na
holičkách se svojí extrémně levicovou vládou v čele, nemuselo by se řecké
„odcházení“ zastavit jen u eurozóny. Vláda Alexise Tsiprase není nakloněna
řeckému členství v NATO už z ideologických důvodů. Ostatně už před
časem se v některých evropských médiích objevily spekulace o údajném
tajném plánu Sirizy na řecký odchod z NATO.
Pokud existuje, takový plán by se
těžko uskutečňoval, pokud Řecko zůstane členem eurozóny a platným členem EU.
„Vykopnutí“ Řecka z eurozóny, po němž volají někteří evropští politici (u
nás kupříkladu Andrej Babiš), by ale mohl spustit řetězovou politickou reakci.
Mohl by být vhodnou záminkou pro řadu odvetných opatření ze strany Řecka—když
už ne přímo odchodu z NATO, pak alespoň uzavření vojenské základny
v Souda Bay i dalších instalací, které Řecko sdílí s členy NATO.
Členství Řecka v NATO je přitom
důležité nejen kvůli strategické poloze země ve východním středomoří. Je to
také stabilizující faktor v dlouhodobě napjatých vztazích s Tureckem.
Členství obou zemí v NATO je některými analytiky považováno za hlavní
důvod, proč mezi oběma zeměmi ustaly vojenské konflikty a proč se podařilo
nakonec jakž takž urovnat konflikt mezi řeckou většinou a tureckou menšinou na
Kypru.
Toto vše je nyní v sázce,
stejně jako případný řecký „skluz“ do ruské sféry vlivu. Někteří evropští
politici s mentalitou účetních se mohou radovat při myšlence, že by se
zbavili obtížného člena eurozóny. Ti, kteří vidí trochu dále než za dveře svých
ministerstev financí a dalších finančních institucí, ovšem z dobrých
důvodů varují, že neschopnost EU vyřešit sice nepříjemný, ale v globálním
měřítku ještě stále relativně malý problém řeckých dluhů bez ponížení a rozvratu Řecka, může mít dalekosáhlé bezpečnostní a geopolitické
dopady.
Právo, 8.7.2015