Vládnutí
české pravice skončilo v roce 2013 krachem i proto, že vládní strany
naprosto ignorovaly veřejné mínění v otázkách, v nichž mu měly
naslouchat. Zaváděly ekonomicky i sociálně kontraproduktivní škrty, převálcovaly mínění veřejnosti i
opozice ve věcech církevních restitucí, a prosadily nefunkční penzijní reformu.
Dalo by se
předpokládat, že politický krach pravicové strany něčemu naučil, jenže jsou
zřejmě nepoučitelné. Příkladem je i současný boj občanských demokratů a TOP 09 se zavedením
elektronické evidence tržeb. Nejenže si pravice opět vybrala zákon, který, jak
ukazují průzkumy, má podporu velké většiny veřejnosti, ale navíc i v tomto
případě opět používá falešné argumenty.
Dozvídáme se
tak kupříkladu, že e-tržby budou obrovským zásahem do soukromí, který dá
podnikateli Babišovi v roli ministra financí naprostý přehled o tom, jak a
za co vydělávají jeho podnikatelští konkurenti. Co na tom, že Babiš coby hlavní
dohlížitel na výběr daní v zemi má už teď přehled o výdělcích všech
podnikatelů z jejich daňových přiznání.
Pokud by
opozice chtěla argumentovat, že daňová přiznání pravdivý přehled neposkytují,
říká nám její odpor k e-tržbám de facto mimo jiné i to, že si přeje, aby
podnikatelé mohli na daních dál podvádět. Evidentně nechápe, že k velké
veřejné podpoře pro e-tržby přitom přispívají právě neudržitelné rozdíly, které
u nás existují v placení daní mezi dvěma skupinami výdělečně činných
obyvatel: zaměstnanci, kterým se daně nekompromisně strhávají z výdělků, a podnikateli, kteří platí daně z toho, co
jako výdělky nahlásí.
Jak to
s tím pravdivým hlášením výše zisků je, o tom má značná část veřejnosti po
právu skeptické mínění. Příběhů podnikatelů a živnostníků, kteří každoročně
hlásí ztráty, aby pak odjeli s celou rodinou na drahou dovolenou nebo se
proháněli v drahých bourácích, je u nás větší množství než malé.
Pravice tak
dojme rozklady o tom, jak pořízení e-pokladen finančně zatíží, nebo prý dokonce
zruinuje podnikatele, tak nanejvýš právě jen
část podnikatelů. Zbytek společnosti e-tržby schvaluje. A to ne
především proto, že údajně přinesou miliardy na vybraných daních navíc, ale
protože jsou krokem k nastolení
spravedlnosti a rovného přístupu k placení daní.
Právě
konzervativní pravice by měla heslům, jako je pořádek—i v placení
daní—rozumět. Ta naše, protože se konzervativizmem jen ohání, takovým věcem
evidentně nerozumí. Její politický boj „na život i na smrt“—tedy i s pomocí
obstrukcí—ve věci, v níž má po právu veřejnost většinově proti sobě, ji tak
jen ještě víc poškodí.
Právo, 11.7.2015