Prezident
Miloš Zeman vzkazuje uprchlíkům, že je do České republiky nikdo nezval. Podle něj musí respektovat pravidla této
země a pokud se jim to nelíbí, mají jít pryč.
Zemanova slova vyznívají tak, že k nám uprchlíci ostošest derou,
chtějí tady za každou cenu pobývat, ale odmítají přitom respektovat pravidla
země.
Potíž je v tom, že naprostá většina uprchlíků, kteří jsou monetárně
v utečeneckých táborech na našem území, do Česka jako do konečné destinace
vůbec nemířila a zůstat tady rozhodně nechtějí.
Pan prezident jim sice s arogantní a obhroublou „velkorysostí“, jaká
je mu vlastní, doporučuje, aby šli pryč, jenže zapomněl dodat, že je
v utečeneckých táborech drží české úřady proti jejich vůli. Naprostá
většina z nich chtěla Českou republikou pouze projet, neměli v úmyslu
u nás zůstat.
Proč? Inu, jak to pěkně vyjádřil v nedávném televizním rozhovoru jeden
bývalý syrský uprchlík v Německu,který nyní pomáhá těm čerstvým, Česká
republika nemá mezi uprchlíky dobrou pověst.
A není se co divit, chce se říct. Který běženec by chtěl zůstat v zemi
přetékající nepřátelstvím ke všemu cizímu, jejíž hlava státu otevřeně šíří
anti-islámskou xenofobii a nepřátelství vůči běžencům?
Nepokoje, které vypukly v utečeneckém táboře v Bělé pod Bezdězem,
si tak Česká republika mohla ušetřit, kdyby čeští policisté nezačali zbytečně pořádat
doslova hony na uprchlíky, kteří naší zemí jen projížděli s nadějí, že si
jich nikdo na cestě do Německa a dál nevšimne.
Jenže uprostřed politického běsnění, které před časem odstartovala
mimořádná schůze Poslanecké sněmovny, na které se politici předháněli ve
varovných tirádách o uprchlickém nebezpečí, ministerstvo vnitra spolu
s policií spustilo demonstrativně šťáry ve vlacích a autobusech
s cílem pochytat co největší množství uprchlíků.
To se daří, protože zejména uprchlíci snažící se odjet z Maďarska do
Německa a Skandinávie, se v podstatě nemohou České republice vyhnout.
Je samozřejmě možné argumentovat, že policie jen koná svoji práci, protože
po našem území by se neměli ilegální uprchlíci jen tak pohybovat. Jenže
vzhledem k tomu, že skoro všichni takto pochytaní uprchlíci neměli u nás vůbec
úmyslu zůstat a při svém průjezdu nepůsobili žádné problémy, což policie dobře věděla, vytvořila policie
svoji iniciativností problém, který teď jen těžko zvládá.
Podle českých zákonů jsou uprchlíkům bůhvíproč odebrány po dobu jejich
pobytu v azylovém zařízení mobilní telefony a peníze. Ubožáci, kteří
s nasazením života procestovali půl světa, přičemž rozhodně nechtěli
skončit v České republice, tak sedí bez možnosti nějak komunikovat se
svými blízkými, v českém utečeneckém táboře.
A vcelku logicky se bouří. Nechápou, proč se s nimi zachází jako se
zločinci, a proč je Češi nenechají jednoduše odcestovat tam, kam chtějí jet.
Ani jejich vracení do zemí, kde vstoupili do Evropy, se přitom český orgánům
moc nedaří, protože zejména Maďarsko je nechce brát zpět.
Vtírá se otázka, proč se české státní orgány snažily tak iniciativně
pochytat co největší množství uprchlíků, kteří přes naše území jen co
nejnápadněji cestovali, když na druhé straně mnozí politici varují před dobrovolným
přijímáním uprchlíků?
Projíždějícím uprchlíci byli a jsou pro naši zemi o poznání menším rizikem
než zvlčilí čeští řidiči, kteří se snaží prokličkovat nejrůznější uzávěry. Při
chytání uprchlíků přitom prý pomáhá cizinecké policii i ta dopravní…
Je poněkud absurdní, když země, která se zuby nehty brání přijímání
uprchlíků, nakonec sama „iniciativně“
pochytá a nacpe do svých nevyhovujících azylových zařízení stovky těch,
kteří ze všeho nejvíc chtěli je projet do zemí, kde, jak správně tuší, se jim
dostane lidštějšího přijetí.
Teď české policii nezbude nakonec nic jiného, než nám předvádět nájezdy
těžkooděnců na tábory, v nichž jsou uprchlíci, kteří k nám vůbec
nechtěli.
Aktuálně.cz, 3.8.2015