Je
s podivem, že sociální demokracie coby nejsilnější vládní strana toleruje
mediální hry, které okolo úprav státního rozpočtu předvádí ministr financí
Andrej Babiš. Nezasvěcený pozorovatel by totiž při sledování televizních zpráv
mohl snadno usoudit, že v Česku vládne právě Babiš.
Na jeho
ministerstvu si denně podávají dveře ministři, kteří „poníženě“ přicházejí
s požadavky na více peněz. Po skončení schůzky pak obvykle s úsměvem médiím
oznamují, že jim Babiš slíbil tolik a tolik miliard nebo stovek miliónů navíc.
Sám ministr
pak v televizních rozhovorech objasňuje, že se nad příslušným ministrem
„slitoval“, protože ta či ona nenadálá krize či urgentní potřeba v daném
resortu ho dovedly k přesvědčení, že přihodit pár miliard je na místě.
Analýzu
toho, zda při daném ekonomickém růstu dává smysl ještě pod záminkou financování nenadálých nutných
investic navyšovat již beztak vysoký rozpočtový schodek ve výši zhruba 70
miliard korun, ponechme ekonomickým odborníkům, popřípadě politické opozici.
Podíváme-li se ale na sestavování rozpočtu pod taktovkou Babiše z hlediska
politického marketingu, je s podivem, že si ČSSD nechala tuto agendu vyvlastnit
do té míry, že zejména při dovolenkové absenci premiéra Bohuslava Sobotky se
Babiš opravdu jeví jako šéf firmy jménem Česko.
ČSSD udělala
zásadní chybu už tím, že si coby vítězná strana neponechala ministerstvo
financí ve vlastní gesci. To se v demokratických zemích jen málokde vidí,
protože platí, že v očích veřejnosti, a
tedy i voličstva, fakticky vládne ten, kdo spravuje státní finance. A
pokud se zemi zrovna ekonomicky daří, voliči stranu, která spravuje finance, vnímají
i jako architekta ekonomického růstu.
Pokud ČSSD při
jednání o vládní koalici nic jiného než se vzdát financí nezbývalo, je
s podivem, že se premiér i vedení ČSSD neohradí proti teatrální praxi
ministra Babiše, k němuž před televizními kamerami chodí žebrat o peníze
různí ministři, i ti z ČSSD. Pan ministr se sice vždy trochu kroutí,
veřejnosti vysvětlí, jak náročné je být odpovědným hospodářem, ale pak nějaké
ty miliardy najde, takže se jeví zachránce.
Obraz, který se tak
vytváří, je pro ČSSD a jejího premiéra velmi nelichotivý: nervové centrum
státní moci není ve Strakovce, ale na ministerstvu financí. Pokud není ČSSD
jedno, že může kvůli politickému divadlu, které Babiš s rozpočtem hraje, brzy sčítat politické
ztráty, měl by premiér začít veřejnosti jasněji dávat najevo, že o konečné
podobě rozpočtu nerozhoduje pan Babiš, ale vláda, a že i v záležitostech
státních financí je hlavou exekutivy on, nikoliv ministr financí.
Právo, 15.8.2015