Při zběžném pohledu by se mohlo zdát, že hnutí
ANO coby vedoucí politická síla na pražském magistrátu předvádí v podobě
politických zmatků okolo primátorky Adriany Krnáčové skutečně jen cosi, co šéf
hnutí Andrej Babiš nazval špatnou komunikací.
Ve skutečnosti je problém mnohem hlubší, mohli bychom říci
systémový, a souvisí s tím, jak hnutí vzniklo a jak funguje. Je proto
jisté, že problémy na pražské radnici nebudou úspěšně vyřešeny ani poté, co na
vyslovení nedůvěry Krnáčové pražskou organizací ANO a na problémy, které má s klubem
hnutí v pražském zastupitelstvu, reagovalo celorepublikové vedení ANO
prohlášením, že ji dál podporuje ve funkci primátorky.
Prý i proto, že slíbila, že bude lépe
komunikovat a své kroky více konzultovat se zastupiteli i vedením pražské
organizace. Pomoct jí v tom chce i šéf hnutí Andrej Babiš.
Kořeny problémů hnutí ANO na pražském
magistrátu ovšem souvisí s údajnou neschopností Krnáčové komunikovat jen
okrajově. Mnohem více souvisí se skutečností, že hnutí bylo vytvořeno jako
projekt jednoho bohatého podnikatele, který ho de facto vlastní a kontroluje,
ale přitom mu (s tím, jak hnutí roste a získává politické funkce) nezbývá než
postupně přenechávat některá rozhodnutí místním a krajským organizacím.
V ANO je tak od už od jeho vzniku zabudován střet mezi
oligarchickým a demokratickým způsobem fungování. Babiš si byl doposud schopný
vybírat osobně většinu kandidátů na důležité posty.
Když hnutí ANO výrazně uspělo ve volbách
do místních a městských zastupitelstev, a dostalo se do čela většiny
statutárních měst, mohl Babiš ještě ovlivnit, který představitel ANO, jemuž
důvěřuje, bude kde stát v čele radnice či magistrátu. Jenže v silách jednoho
muže už není ovlivnit, kdo jsou lidé, kteří byli zvoleni do zastupitelstev, ani
si zajistit jejich loajalitu.
I proto jsme byli nedávno svědky sporů
mezi různými politiky, kteří se hlásí k hnutí ANO, na magistrátech v Českých
Budějovicích a Ústí nad Labem. V podstatě šlo o spory mezi lidmi, které osobně
podpořil a vybral Babiš a lidmi, kteří se s pomocí ANO (což je pro veřejnost
především sám Babiš) vyvezli do vyšších pater politiky po Babišových zádech a
rozhodli se, že svého pobytu ve vyšší či vysoké politice využijí k prosazování
svých vlastních, zdá se, že v podstatě ekonomických zájmů.
Konflikt mezi lidmi, kteří jsou loajální osobně k Babišovi, nebo které
Babiš různými způsoby kontroluje, a lidmi, kteří se do vyšších pater politiky
dostali zásluhou ANO, tedy Babiše, ale mají vlastní agendu, bude jen sílit.
Zejména proto, že ANO nefunguje jako normální politická strana, v níž lidi pojí
dohromady nějaká definovatelná politická ideologie a vnitřní demokratické
mechanismy.
Sjezd hnutí na začátku roku mohl v tomto směru udělat jistou korekci, ale
nakonec proběhl spíše jako valná hromada akcionářů velké firmy, v níž většinu
akcií drží jeden člověk. Babiš si nechal odhlasovat silné pravomoci, které mu
sice dávají možnost de facto obcházet rozhodnutí různých orgánů hnutí, jenže,
jak vidíme v Praze, zásadní problémy nevyřeší.
Babiš s formálním posvěcením celorepublikového vedení sice momentálně
udržel ve funkci Krnáčovou, kterou osobně vybral na post primátorky, ale skutečnost,
že prostřednictvím útoku na Krnáčovou se zvedla vzpoura v pražské organizaci de
facto i proti němu, nevymaže.
V ANO jsou nyní prostě stovky politiků, kteří Babiše takříkajíc použili k
nastartování či oživení své politické kariéry, ale v rámci podivně
strukturovaného, populistického subjektu, k němu necítí žádnou loajalitu.
Budou ho potřebovat a do jisté míry dále respektovat jen do okamžiku, dokud
je schopen zajistit pro hnutí potřebné postavení v průzkumech stranických
preferencí. Což nemusí trvat při rostoucích vnitřních sporech dlouho.
ČRo Plus, 26.8.2015