Má Západ vojensky zasáhnout v Sýrii a Libyi?

Premiér
Bohuslav Sobotka při setkání s velvyslanci České republiky prohlásil, že pro skutečné zastavení migrační vlny je
nejdůležitější ukončení válečných konfliktů v Sýrii a v Libyi.

V tom má jistě pravdu, protože většina současných
uprchlíků v Evropě pochází ze Sýrie, kde ze svých domovů kvůli občanské
válce a Islámskému státu uprchlo už na 4 milióny lidí. Chaos v Libyi,
který vypuknul, když Západ pomohl svým bombardováním domácí opozici svrhnout
Muammara Kaddáfího, aniž by se pak angažoval v nastolení nové vlády, pro
změnu otevřel africkým uprchlíkům cestu k pobřeží, odkud vyplouvají do
Evropy lodě s uprchlíky.

Potíž se Sobotkovým prohlášením je v tom, že premiér
nespecifikuje, jakým způsobem by bylo možné konflikty v Sýrii a Libyi
ukončit. Západ nemá v těchto zemích partnery, kteří by si byli schopní při
dostatečné západní ekonomické a další pomoci vynutit mír a nastolit
stabilitu.  Je také jisté, že bojující
strany k míru nepřemluvíme diplomatickou cestou.

Jsou to zhroucené státy se vším všudy, v nichž může
konflikt trvat celá léta, protože přestala existovat centrální autorita schopná
vynutit si pořádek na celém území státu. Pokud by Západ chtěl takovou centrální
autoritu obnovit s tím, že vše vsadí na jednu z bojujících frakcí,
musel by si být jistý, že  jeho pomoc
jedné z bojujících frakcí kýženého výsledku dosáhne. Tím si ovšem jistý
být nemůže.

Nabízí se tudíž logická otázka, zda jedinou cestou
k ukončení válečných konfliktů v Sýrii a v Libyi, k čemuž vyzývá
i český premiér, není masivní vojenská intervence pod praporem OSN, anebo
v podobě nějaké nové „koalice ochotných“, která by měla, pokud možno,
zahrnout i některé islámské země, aby Západ nebyl následně obviněn
z neokolonialismu, apod.

 Tato myšlenka jako
jediné možné řešení visí ve vzduchu, ale málokterý západní politik se ji odváží
nahlas vyslovit.

V paměti ještě stále máme nezdařenou intervenci v Iráku,
kde USA a jejich spojenci úspěšně nasadili masivní vojenskou sílu, ale nebyli
pak schopní vytvořit fungující stát. Nijak ohromující nejsou ani výsledky
západní intervence v Afghánistánu, kde okupační síly čelí útokům hnutí
Talibán. V Libyi pro změnu Západ sice pomohl jedné straně konfliktu, ale
nechtěl riskovat životy svých vojáků v pozemí operaci, takže se nepodařilo
pod západní kuratelou ustavit silnou centrální vládu a obnovit stabilitu.

Je také jisté, že případný požadavek západních mocností
na vojenskou intervenci v Sýrii by narazil na ruské veto, protože Rusko má
v Sýrii námořní základnu, a  navíc
mu chaos, který působí uprchlický exodus do EU, svým způsobem vyhovuje.

Jenže se zdá být stále jistější, že bez vojenské akce a
následné masivní ekonomické a další podpory, která by ve zmíněných a možná i
dalších zhroucených zemích vytvořila stabilitu a fungující instituce, se
uprchlická vlna jen tak nezastaví. Můžeme se samozřejmě bránit zavíráním
hranic, jenže takové opatření zastaví jen část utečenců, a navíc vytvoří těsně
za evropskými hranicemi nová ohniska chaosu a nestability v podobě
uprchlíků, kteří nemají už co ztratit.

Pokud premiér Sobotka nebo někteří další západní
politici, kteří nyní poněkud tajnosnubně mluví o potřebě ukončit konflikty
v Sýrii a Libyi, mají ve skutečnosti na mysli, že v jistém časovém
horizontu bude  v těchto zemích
nutné vojensky intervenovat, možná by bylo státnické dát takové řešení otevřeně
na stůl. A zároveň přitom jasně říct, co vše je třeba podle nás udělat, aby
takové řešení mělo potřebnou legitimitu a výsledky. Chyby, kterých se USA a
další západní země dopustily při intervencích v Iráku a Libyi, by mohly
posloužit jako k poučení.

Jisté je, že když někteří politici dnes mluví o
utečenecké vlně jako téměř o jakémsi válečném stavu, kterému je třeba čelit, je
naprosto nešťastné, když vykreslují jako naše nepřátele uprchlíky, kteří často
prchají před hlavními nepřáteli Západu—tedy islámskými fundamentalisty. Našimi
nepřáteli jsou právě fundamentalisté a další ozbrojenci na Středním východě,
jejichž teror uprchlíky vyhání po miliónech z jejich domovů.

Pokud tedy někteří politici tvrdí, že jsme kvůli
uprchlické vlně v jakémsi válečném stavu, přičemž známe hlavní příčiny
této uprchlické vlny, možná nezbude nic jiného než vyhlásit těmto skutečným
příčinám válku a pak v podobě masivní pomoci obnovit stabilitu, která
umožní miliónům lidí, aby se vrátili domů.

Novinky, 28.8.2015 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..