Nevymlouvejme se na OSN

Evropští
politici tvrdí, že ve Středozemním moři nemohou začít hromadně potápět lodě
pašeráků, kteří převážejí z afrického pobřeží do Evropy běžence, protože
musí získat mandát Rady bezpečnosti OSN. V témže duchu se nesou občasné
diskuse o tom, zda by uprchlickou krizi nepomohla vyřešit vojenská intervence
v Libyi a Sýrii, popřípadě alespoň okupace části afrického pobřeží, kde by
bylo možné zřídit uprchlické tábory, v nichž by se rozhodovalo o tom,
kteří běženci mohou pokračovat na cestě do Evropy.

RB prý
vojenskou intervenci neschválí, protože ji bude vetovat Rusko. Tomu
v současné situaci vyhovuje i chaos, který v EU působí příval
uprchlíků, takže by možná vetovalo i vojenské akce proti pašerákům. Jenže Západ
není v této situaci úplně bezmocný, přičemž se nemusí uchylovat
k akcím, které by obcházely OSN.


v roce 1950 byla většinou členských zemí OSN schválena rezoluce 377 A,
známá pod jménem „Uniting for Peace“ (Sjednocení pro mír). Praví se  v ní, že pokud se stálí členové RB
nemohou shodnout na společné akci k ochraně mezinárodního míru a stability,
Valné shromáždění OSN může na návrh většiny členů RB (bez možnosti zablokovat
ji vetem stálého člena)  nebo na žádost
většiny členských zemí OSN vzít věci do svých rukou a prostou většinou rozhodnout. 

Tento
mechanismus obejití zablokované RB OSN byl použit zatím desetkrát. I když
samotná rezoluce 377 A  byla přijata a
použita v době korejské války jako mechanismus proti sovětským vetům, nejznámější
je její využití v suezské krizi v roce 1956, kdy Francie a Velká Británie
blokovaly v RB přijetí rezoluce 119.

OSN
bezpochyby potřebuje zásadní změny ve své architektuře. Zejména struktura RB a
způsob  jejího rozhodování jsou
archaické, neboť odrážejí mocenské poměry z konce druhé světové války.

Zároveň ale
není pravda, jak se často tvrdí, že jeden stálý člen RB OSN, což bylo
v posledních letech nejčastěji Rusko, může svými vety akceschopnost OSN
zcela ochromit. Schválení rezoluce povolující vojenské akce k potápění
lodí pašeráků lidí a ničení jejich infrastruktury by v případě ruského
veta v RB neměl být velký problém–na rozdíl  možná od povolení mezinárodní intervence
v Sýrii a Libyi.

Evropští
politici se na OSN kvůli její malé akceschopnosti jistě mohou vymlouvat, a rádi
tak často činí, ale ve skutečnosti mají v rukou nástroje, jak případně
obejít veto zemí, které se ze současného chaosu v EU radují. Západ je
navíc dostatečně bohatý, aby s pomocí slibů ekonomické pomoci mohl získat hlasy
případných nerozhodnutých chudých zemí.

Právo, 31.8.2015 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..