V moderních průmyslových
společnostech dochází čas od času k průmyslovým katastrofám. Zároveň platí,
že četnost jejich výskytu a neschopnost státu se z nich poučit se–obrazně
řečeno–zvyšují směrem od západu na východ a od severu na jih.
Když dojde k takovým karambolům na
Ukrajině, v Rusku, v Číně nebo někde v Africe, přijímáme to obvykle
s pokrčením ramen. Buď se to zdá být daní za překotný hospodářský rozvoj,
který není svazován potřebnými pravidly bezpečnosti při práci, anebo jde prostě
o šlendrián nefunkčního či napůl zhrouceného státu, rámovaného kulturou neúcty
k lidským životům.
V Česku se čas od času po
průmyslových katastrofách rozproudí debata, zda stát funguje v regulování
rizik průmyslové výroby, tak jak má, ale poučení, zdá se, nepřichází. Před
několika lety se tak živě diskutovalo o tom, v čem všem stát selhal, když během
metylalkoholové aféry zahynulo několik desítek lidí.
Zdálo se, že se blýská na lepší časy.
Byla přijata nová pravidla i normy, a nová vláda navíc učinila „fungování
státu“ svojí prioritou. Jenže v roce 2014 přišla série výbuchů ve skladech
munice ve Vrběticích a opět se ukázalo, že stát nejen ponechal celou jednu
rizikovou oblast bez řádného dozoru, ale také že státní orgány úplně nevědí,
jak v takových situacích reagovat. Následovaly obvyklé sliby, že se stát
poučí.
Bohužel posledních několik měsíců
ukázalo, že život a práce v Česku jsou nadále „na vlastní nebezpečí“.
Nejprve v polovině srpna došlo k požáru v Unipetrolu
v Záluží u Litvínova, aby jen o pár týdnů později explodovalo
v Poličských strojírnách 320 tun střelného prachu. I zde státní orgány
reagovaly dost zmateně.
Před dvěma dny došlo k výbuchu
střelného prachu ve zbrojovce Sellier&Bellot ve
Vlašimi a včera pro změnu k výbuchu v cukrovaru a lihovaru společnosti Tereos
TTD, a. s. v Dobrovici na Mladoboleslavsku.
Připočteme-li k těmto
průmyslovým katastrofám občasné zřícení toho či onoho mostu s tragickým
následky, popřípadě neschopnost státu zajistit bezpečnost na železničních
přejezdech, nabízí se nelichotivý obrázek země, jejíž vlády rády dělají velká
gesta, jako jsou třeba v současnosti plánované manévry policie a armády u
hranic země kvůli uprchlické vlně, ale potřebných opatření k ochraně
občanů před u nás reálnějšími nebezpečími se jaksi
navzdory slibům pořád nedostává.
Právo, 23.9.2015