Klimatolog Václav Cílek v rozhovoru pro deník Právo
(7.11.2015) nabídl katastrofický pel-mel, v jehož centru je současná migrační
krize. Hned na začátku tvrdí, že když člověk chce posuzovat současné migranty, je zapotřebí znát společnost Orientu. On
do Orientu prý mnohokrát cestoval, takže je evidentně přesvědčen, že takové
znalosti má. A co se od něj dozvídáme?
U nás prý máme často pocit, že „ti lidé“ opravdu potřebují pomoc.
Klimatolog nás ale varuje: „Orientálci jsou většinou milí, mají děti s krásnýma
očima a tak podobně, ale vnímáte, že titíž lidé klidně půjdou zapálit
křesťanský kostel…Všichni takoví určitě nejsou, jen část z nich, nevím, kolik
je to procent, to asi nikdo nespočítá… Ke znalosti Orientu není nad to být párkrát
přepadený, ošizený, podvedený, být zadržen policií, která si říká o
úplatek…Potom ta zkušenost je úplnější..“
Nevím, proč se mi při čtení těchto slov vybavily pasáže z prestižních
turistických průvodců, které varují turisty mířící do Česka před podvodnými
taxikáři, kapsáři, či neurvalou obsluhou v mnoha českých
restauracích. Nevím, proč mi přišly na
mysl statistiky, které ukazují, že v českých supermarketech a nákupních
střediscích se krade nejvíc v celé Evropě. Nebo že v korupčních žebříčcích
soutěžíme o pěkná umístění mezi padesátým a šedesátým místem na světě
s některými africkými zeměmi.
Také jsem si vzpomněl, že Češi vévodí světovým či evropským
žebříčkům v konzumaci návykových látek—od alkoholu až po marihuanu či
pervitin. A úplně jsem se zděsil Cílkova „kulturně-antropologického“ postřehu o
orientální policii, která si říká o úplatek. To by se u nás nemohlo stát! Nevím,
jak se chovají revizoři v orientálním metru, ale v Praze se dost
často vyžívají v ponižování a kasírování cizinců, kteří v komplikovaném a
zastaralém systému nepřišli na to, jak si koupit lístek…
Při čtení Cílkova hodnocení „Orientu“ jsem říkal, kolik západních
států by asi přijalo ony statisíce českých utečenců během komunismu, kdyby se v případě
Čechů řídily podobnými stereotypy, jaké se dnes u nás běžně dozvídáme o lidech
z „Orientu“. Nemluvě o tom, že na rozdíl
od současných Syřanů většina českých emigrantů nejen nebyla žádnými politickými
uprchlíky, ale dokonce neprchala ani ze žádné válečné zóny.
I na Západě tehdy mohly tehdy panovat oprávněné obavy z toho,
že českoslovenští uprchlíci přicházejí z autoritářského státu, kde byla
korupce přímo zabudována do systému, a v němž vládlo heslo „kdo nekrade
(ze státního), okrádá rodinu“. Většina těchto uprchlíků musela před svým
odchodem ze země každý den lhát jako Havlův zelinář v Moci bezmocných, aby
je režim nechal na pokoji. Kostely nezapalovali, jen jimi většina ateisticky
opovrhovala, což by zejména zbožná Amerika mohla vidět jako důvod k jejich
odmítnutí.
A hle, většina z nich, když byla přesazena do svobodných podmínek
s jasnými pravidly hry, na Západě uspěla. Sám jsem ale potkal také dost
těch, kteří se snažili parazitovat na štědrém sociálním systému západních zemí
a hesla „kdo nekrade, okrádá rodinu“, se nemínili jen tak vzdát.
Mezi přicházejícími „orientálci“ se dnes jistě také takoví najdou,
což některým našim politikům nebrání v tom, aby činili dalekosáhlé soudy o
tom, jak tito lidé většinově nechtějí pracovat anebo nemají potřebné znalosti,
návyky a vůbec…
Generalizace jsou pokaždé ošidné a většinou vyjevují víc o těch,
kdo je činí, než o těch, na které míří. Jisté je, že před tím, než začneme o
„jiných“ pronášet stereotypní soudy, je vždy dobré si nejprve zamést před
vlastním prahem.
Novinky, 10.11.2015