Nejrůznější současné úvahy na téma, co
všechno mohou Evropanům způsobit muslimové, pokud jejich počet v Evropě
bude dál růst, vypovídá mnohem více o nedůvěře Evropanů k vlastním
institucím a hodnotám, než o muslimech.
V Evropě (nepočítáme-li Turecko) žije
podle různých údajů mezi 45 milióny až 50 milióny muslimů, ale podstatnou část
z tohoto čísla tvoří muslimové v zemích, kde jsou součástí populace
už po mnoho staletí, nejvíce v Rusku (možná až okolo 20 miliónů). V EU
čítají muslimové přibližně 5 procent obyvatel unie, a ani velmi liberální
odhady nepředpokládají, že tento podíl bude v roce 2030 vyšší než 10
procent.
Ani v USA není počet muslimů úplně
zanedbatelný. Odhaduje se na 2 až 7 miliónů, tedy až na 2 procenta celkové
populace. Přesto jsme nebyli ani těsně po 11. září 2001, a nejsme ani nyní,
svědky antiislámské hysterie, kterou nyní vidíme leckde v Evropě.
Už samotná skutečnost, že v USA
dokonce ani neexistují přesnější údaje o počtu lidí vyznávajících islám, o
něčem svědčí. Muslimové prostě nepředstavují větší problém. I oni vědí, že kdo
chce v USA žít a stát se v občanském smyslu Američanem, se musí
podřídit americkým zákonům a ve veřejném konání přijmout americké „občanské
náboženství“, což je soubor hodnot vyztužujících americkou demokracii.
Už pouhé diskuse o tom, že muslimští
přistěhovalci by snad mohli nerespektovat americké zákony a zavádět jakýsi
vlastní paralelní právní systém, by byly v USA shledány absurdními. Stejně
tak by nepochodili radikální islámští duchovní, pokud by chtěli hlásat
nenávist, kterou slyšíme z některých mešit ve Francii nebo Velké Británii.
Americký tavící kotel nemá jen kladné
stránky, ale pravdou je, že americká společnost je k přistěhovalcům bez
rozdílu kultur a náboženství většinově vstřícná, a je nastavena tak, že
imigrantům pomáhá, aby se co nejrychleji stali Američany. Platí to i opačně: pokud
chtějí imigranti v USA uspět, nechat se v americkém tavícím kotli
přetavit v Američany je i v jejich zájmu, přičemž si mohou být jistí,
že je nikdo nebude nutit, aby se vzdali svého náboženství nebo kulturních
návyků.
I v USA se samozřejmě lze setkat
s nejrůznějšími předsudky, zejména ve vztahu k hispánským
přistěhovalcům, kteří–i kvůli jejich velkým počtům–se integrují pomaleji a
často vytvářejí ghetta ne nepodobná těm, která muslimští přistěhovalci tvoří na
okrajích velkých západoevropských měst.
Přesto ale USA, které mají o 200 miliónů
obyvatel méně než EU, dokáží každý rok bez větších problémů přijímat více než
milión legálních přistěhovalců. A pravidelně také legalizují chtě nechtě i milióny
těch nelegálních. V současnosti je podle oficiálních odhadů těchto
přistěhovalců v USA okolo 11 miliónů, podle neoficiálních až 20 miliónů.
V současné prezidentské kampani se
sice někteří republikánští kandidáti snaží udělat z této skutečnosti
zásadní téma, ale neuspějí. Mnozí Američané by sice rádi sjednali
v přistěhovalecké politice větší pořádek a omezili obrovský příliv
nelegálních imigrantů, ale podstatné je, že Amerika si celkově věří. Je prostě
mnohem pevněji než Evropa zakotvena v jasných hodnotách, a je si tudíž jistá,
že ani milióny imigrantů, ať už jsou odkudkoliv, ji nerozleptají.
Evropa si tím evidentně jistá není. Bojí
se především sama sebe. Půlmiliardová entita, která panikaří, tak jak se to
děje, kvůli pětiprocentní náboženské menšině ve svých řadách s tím, že by
se kvůli migrační vlně a demografickému vývoji mohla během půlstoletí ještě o
pár procent rozrůst, vzbuzuje při pohledu z USA jen trpný údiv.
Úměra mezi vírou ve vlastní hodnoty a
schopností tolerovat třeba i velké počty přistěhovalců se přitom nabízí nejen
ve srovnání USA s Evropou, ale i v samotné Evropě. Některé země si věří
více než jiné.
Podle průzkumů je bohužel tváří
v tvář uprchlické vlně a islámu nejvystrašenějším národem v Evropě
Česko. Úsudek o tom, co to vypovídá o síle naší evropské a národní identity i
demokratických hodnot, jakož i důvěře v sebe sama, si každý může ve světle
výše popsaného srovnání mezi USA a Evropou udělat sám.
Novinky, 13.11.2015