Premiér
Bohuslav Sobotka pronesl u příležitosti oslav sametové revoluce projev, který
mnozí označují za státnický. Vyzval k solidaritě s lidmi, kteří
ztratili domov, s tím, že na jejich příběhy musíme reagovat soucitem, ale
také rozumem, už jenom kvůli respektu k vlastním dějinám.
Varoval, že náš hněv po teroristických útocích
v Paříži se musí obrátit proti islámským radikálům, nikoliv proti
uprchlíkům, které z jejich domovů často vyhnalo násilí šířené úplně stejnými
vraždícími fanatiky. Zároveň označil porážku Islámského státu jako prioritu.
Apel na soucit a solidaritu s uprchlíky zazněl
z úst premiéra s takovou naléhavostí poprvé od začátku migrační
krize. Je obdivuhodné, že ho učinil po pařížských útocích, po nichž se premiéři
Polska, Slovenska a Maďarska neubránili lacinému spojování uprchlíků
s terorismem.
Jedním z důvodů změny Sobotkovy rétoriky může
být skutečnost, že ačkoliv se České republice ekonomicky neobyčejně daří,
preference vládních stran buď stagnují nebo spíše klesají, a to zřejmě i kvůli
uprchlické krizi.
Sobotkova
sociální demokracie přijala v této
krizi politiku, která se k uprchlíkům staví primárně jako
k bezpečnostní hrozbě, zatímco humanitární vstřícnost redukuje na povinné
minimum. Zařadila se přitom do jakési novodobé Národní fronty, která u nás ve
věci uprchlíků sjednotila vládní tábor s opozicí.
Klesající
stranické preference ale ukazují, že voliči tento postoj ČSSD neoceňují. Proč?
Nejspíš
proto, že když politiku ovládnou témata, která nahrávají silovým řešením i
siláckým řečem, a probouzejí extrémismus, demokratické strany jen těžko mohou
soutěžit s těmi, které nabízejí jednoduchá řešení a vysvětlení. Vystrašená
část elektorátu bude nakonec spíše věřit politikům slibujícím vládu silné
ruky.
Jinými
slovy: tím, že se ČSSD natěsnala ve věci uprchlíků do jednoho politického pytle
se zbytkem politické scény, nic nezískala, Zato, zdá se, začala ztrácet
liberálně levicové voliče, zejména ty mladší, kteří od demokratické levice
očekávali lidštější a více proevropský přístup.
Ten
by přitom nezbytně nemusel spočívat v tom, že by ČSSD neměla požadovat
systémová řešení krize na evropské úrovni, což koneckonců Sobotka znovu učinil
i ve svém projevu. Měl by ale být přívětivější k uprchlíkům na lidské
úrovni a měl by být solidárnější s EU podobně, jako jsou s ní solidární
sociálně demokratické strany na Západě.
Zdá
se, že si Sobotka uvědomil, že ČSSD spadla v podobě svojí dosti odlidštěné
uprchlické politiky do pasti, v níž
je ve vleku stran, které coby demokratická levice nemůže ničím „přebít“, pokud
jde o silná slova. A že sociálními demokraty již beztak znechucení
liberálně-levicoví voliči by po pařížských útocích určitě neocenili laciné
zkratky typu „uprchlíci zvyšují teroristickou hrozbu“, k nimž budou sahat
populisté všech barev.
Uvidíme,
zda Sobotkův projev znamená změnu postoje, která by mohla ČSSD vrátit jistou
přitažlivost v očích mladších levicových voličů.
ČRo Plus, 18.11.2015