A je to tady! Zatím neidentifikovaný „někdo“ si
políčil na europoslance za Komunistickou stranu Čech a Moravy Miloslava
Ransdorfa, protože tomuto „někomu“ svými odvážnými názory na Rusko a
uprchlickou krizi „šlápl na kuří oko“. My se můžeme domnívat, že se nejspíš
jedná o kruhy nadnárodního imperialismu, kterým nekompromisní pravdomluvnost
pana Ransdorfa vadila.
Celá akce, naplánovaná, jak se zdá, těmito kruhy, měla
svoje vyvrcholení v údajně demokratickém–ve skutečnosti ovšem policií a
bankovním sektorem ovládaném–Švýcarsku. Ani známý světoběžník a polyglot pan Ransdorf
prý netušil, jak mocný je bankovní sektor ve Švýcarsku. Otřesen svými
zkušenostmi nám nyní prozradil, že je to prý ve Švýcarsku spolu s policií
rozhodující síla ve státě!
Je pravděpodobné, že tento sektor si zřejmě na základě
pokynů od onoho „někoho“, komu pan Ransdorf šlápnul na zmíněné kuří oko, na
europoslance počíhal–a to právě ve spolupráci se zákeřnou švýcarskou policií.
Ta se u nás, jak známo, už také nechvalně proslavila strkáním nosu do
privatizace Mostecké uhelné nebo do kont známého politického podnikatele Romana
Janouška.
My se můžeme domnívat, že kruhy, kterým pan Ransdorf bolestivě
pošlapal svojí občanskou a politickou statečností jejich kuří oka, se zřejmě
doslechly, že jinak dobrosrdečný český europoslanec, v běžném životě tak
trochu popleta, který občas někoho přejede, má nemalé dluhy a lehce každému
naletí (jak nonšalantně naznačil náš pan prezident, jeho starý známý už z časů Prognostického ústavu), chce
navázat komunikaci se švýcarskou bankou ve věci dědictví po jisté švýcarské
občance, k němuž by rád získal přístup český občan V.H., kterému léta
chodí ze zmíněné banky výpisy.
Že šlo o zcela legitimní kauzu, týkající se
zanedbatelné částky 350 miliónů eur, už ostatně pan Ransdorf doložil dokumenty,
které ukázal vedení KSČM. Do banky, kam se vypravil, jak zdůraznil ve svém
prohlášení, právě jen a jen za účelem „navázání komunikace“, se dostavil
s třemi občany Slovenské republiky. Jistě nemohl tušit, že nejméně dva z nich
jsou známí slovenské policii kvůli majetkovým deliktům a podvodům.
I tak po svém
jednání s vedením KSČM pan Ransdorf odmítl spekulace, že snad komusi naletěl.
Anebo že se snad, nedej bože, chtěl spolu se zmíněnými podvodníky zmíněnou
menší částku rovnající se asi 9 miliardám korun českých, rovnou vybrat.
Než se pan Ransdorf do
Švýcarska vypravil, měl prý možnost seznámit se s dokumenty, které prokazovaly,
že „to dědictví je reálná záležitost“. V samotné bance byl ale zatčen
kvůli tomu, že skupinka, jejímž byl členem, prý předložila falešné dokumenty.
K tomu europoslanec ve svém prohlášení řekl, že je nemohl zfalšovat,
protože je obdržel těsně před návštěvou banky. Zřejmě tedy nešlo o stejné
dokumenty, které před tím tak pečlivě studoval, a které ho přesvědčily, že
dědictví skutečně existuje, a on se tudíž bere–zřejmě zcela zadarmo a bez nároku
na jakýkoliv podíl–za správnou věc.
Že šlo evidentně o akci
připravenou nadnárodními kruhy proti českému levicovému politikovi, který
dlouhodobě šlape na kuří oka nadnárodnímu kapitálu, NATO, Evropské unii, atd. a
hájí politiku Vladimíra Putina, je zřejmé i z toho, že podle europoslance
nebyla skupinka ani vpuštěna do banky. Policie či bezpečnostní agentura prý všechny
čtyři sebrala, když se pokoušeli účel své návštěvy vysvětlit jakési recepční!
Pan Ransdorf se okamžitě
po svém propuštění snažil ze všech sil kontaktovat soudruhy z vedení KSČM
a europarlamentu, ale nedařilo se mu to zřejmě tak, jak chtěl, protože od něj
nikdo delší dobu neslyšel. I domů nakonec dojel po svém propuštění
z osidel totalitní švýcarské policie a bankovního sektoru až za pět dní po
svém zatčení, a to i proto, že cestou přenocoval v zahraničí, protože se prý
potřeboval vyspat.
A aby nebylo té smůly
dost, i na setkání se soudruhy z vedení KSČM přijel pozdě kvůli mlze a
pražské dopravě. Naštěstí byl soudruhům schopen vše řádně vysvětlit a vedení
strany mu nyní věří. Soudruzi z KSČM jsou ostatně historicky známí
vzájemnou důvěřivostí a snášenlivostí, což hezky podtrhla tisková konference
konající se před obrazem mírumilovně vypadajících, ač ozbrojených milicionářů s rudými
prapory.
I většina české veřejnosti
panu Ransdorfovi nepochybně ráda uvěří. Vždyť jeho vysvětlení je tak
krystalicky čisté a srozumitelné, že další otázky snad vtíravé novináře ani
nenapadnou.
Aktuálně.cz, 8.12.2015