Zeman škodí české zahraniční politice

Česká
ústava praví, že prezident zastupuje stát navenek. Dalo by se tudíž
předpokládat, že hlava státu si bude počínat jako diplomat. A jelikož je
zmíněná prezidentova pravomoc takzvaně kontrasignovaná, a nese za ní tedy spoluodpovědnost
vláda, dalo by se také předpokládat, že prezident každý svůj krok na
mezinárodním poli s vládou pečlivě konzultuje.

 V případě
současného prezidenta Miloše Zemana ale nic z toho bohužel neplatí. V mezinárodních
vztazích si počíná dost často jako příslovečný slon v porcelánu.

Posledním
mezinárodně-politickým incidentem, který Zeman způsobil, je odvolání řeckého
velvyslance z Česka do Atén. Důvodem jsou Zemanovy nedávné výroky,
z nichž plyne, že dle jeho názoru Řecko nemá co pohledávat
v eurozóně, anebo, abychom byli konkrétní, že Česká republika prý do
eurozóny může vstoupit den poté, co ji Řecko opustí.

Řekové
si docela logicky stěžují, že takové výroky od prezidenta země, která
v eurozóně zatím ani není, jsou nemístné a urážlivé. My bychom mohli
dodat, že nejenom vůči Řecku, protože Řecko bylo—po příslibu reforem–ponecháno
v eurozóně jejími členy, v čele s Německem. Náš prezident se
tak, řečeno lidově, „naváží“ vlastně i do členských zemí eurozóny, jejímž
členem by se podle něj Česká republika měla co nejdřív stát.

Spor
s Řeckem se sice podařilo ministru zahraničí Zaorálkovi nakonec uhladit
coby „nedorozumění, ale bohužel to není zdaleka první Zemanův
zahraničně-politický přešlap. Už jako kandidát na prezidenta si v kampani
pomáhal výpady proti sudetským Němcům i proti rakousko-německému zázemí
protikandidáta Karla Schwarzenberga do té míry, že si vysloužil otevřenou
kritiku německých i rakouských politiků a médií. Jeho pověst v těchto dvou
zemích zůstává pošramocená.

V rusko-ukrajinském
konfliktu pro změnu natolik otevřeně stranil Rusku, že se stal terčem silné
kritiky ze strany Kyjeva. A když pak otevřeně odmítal ekonomické sankce proti
Rusku uvalené Evropskou unií a Spojenými státy, nebo když tvrdil (ve zřejmém
rozporu se zprávami západních rozvědek), že věří ruskému ujišťování, že na
východní Ukrajině nejsou ruští vojáci, vysloužil si kritiku od našich západních
spojenců.

Kritika
z úst amerického velvyslance v Praze na adresu Zemana za to, že se
jako jediný významný představitel Západu rozhodl účastnit oslav konce druhé
světové války v Moskvě, pro změnu dovedla českého prezidenta až
k tomu, že tomuto velvyslanci našeho nejdůležitějšího vojenského spojence
zakázal vstup na Hrad.

Na
českého prezidenta se též opakovaně snáší ostrá kritika z úst
představitelů některých islámských států a organizací za jeho protiislámské
výroky. A když Zeman při své návštěvě Číny iniciativně ujišťoval čínské
představitele, že k Číně patří neoddělitelně Tibet a Tchaj-wan, vyvolalo
to jisté pozdvižení v diplomatických kruzích Tchaj-wanu, jehož firmy hrají
vedoucí roli mezi zahraničními investory v České republice.

V Turecku
pro změnu nedávno vyvolaly pozdvižení Zemanovy výroky, že Turecko by nemělo být
členem Evropské unie, protože se chová jako spojenec Islámského státu. Což o
to, o ambicích Turecka stát se členem Unie i o jeho počínání v konfliktu
v Sýrii, je třeba diskutovat, ale mělo by se tak dít na celoevropské
úrovni. Nemluvě o tom, že Turecko coby členská země NATO je oficiálně ještě
pořád naším spojencem.

Jelikož
česká vláda si vůči Zemanovi nedokáže takříkajíc dupnout, je téměř jisté, že
prezident bude ve své destruktivní činnosti na poli diplomacie pokračovat.
Občané země, kterou reprezentuje, se mohou jen bezmocně sázet, kterou další
zemi urazí.

ČRo Plus, 23.12.2015

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..