Skutečnost,
že premiér Bohuslav Sobotka používal svůj soukromý emailový účet i ke
korespondenci o citlivých politických a „státních“ záležitostech, je nepochybně
jeho selháním, stejně jako je jím skutečnost, že se nepostaral o řádné
zabezpečení své schránky.
Když
ale obsah jeho korespondence nyní „mravokárně“ pitvají ze všech nejvíc deníky
vlastněné místopředsedou vlády Andrejem Babišem, který je Sobotkovým politickým
konkurentem, vyjevuje to v plné nahotě neudržitelnost Babišova
trojjediného fungování coby podnikatele, vysokého vládního politika a
mediálního magnáta.
Což
o to, když už se Sobotkova korespondence dostala na veřejnost, nelze po
seriózních médiích žádat, aby ji kriticky neanalyzovala jen kvůli tomu, že
krádeže obsahu Sobotkovy emailové schránky se dopustili pravicoví extrémisté.
Jenže při vší úctě k profesním kvalitám novinářů, kteří po Babišově převzetí
Lidových novin a MF Dnes zůstali v těchto denících, nebo do nich přišli,
jejich pitvání Sobotkovy korespondence vyznívá dosti účelově.
Když
se právě redaktoři Babišových deníků snaží probudit ve čtenářích morální paniku
tím, že někteří Sobotkovi spolupracovníci údajně tlačili na agentury zkoumající
veřejné mínění nebo na veřejnoprávní rozhlas, nemůže si střízlivě uvažující
čtenář nepoložit starou dobrou otázku „komu to slouží?“
Co
bychom se tak asi dozvěděli, kdyby se na veřejnost dostala soukromá
korespondence Andreje Babiše, nebo třeba odposlechy toho, co si špitá se
šéfredaktorem LN Ištvánem Lékem, když spolu hrají tenis? Vlastní úsudek o tom,
zda Babiš zákulisně nic neovlivňuje, si ostatně udělali všichni, kdo viděli
nedávno filmový dokument Víta Klusáka o Babišovi.
Podobný
problém s věrohodností, který mají babišovští novináři útočící na premiéra
a jeho poradce, ukázal ve svém komentáři v MF Dnes i šéfredaktor deníku
Jaroslav Plesl. Ten se pro změnu pohoršuje nad tím, že Barbora Tachecí, která
pracuje jako moderátorka pro Český rozhlas, je zároveň uvedena mezi zakladateli
občanského sdružení Free Czech Media, které nedávno přišlo s výzvou, aby
se občané distancovali od xenofobních výroků prezidenta Miloše Zemana.
Plesl
se domnívá, že se taková forma angažovanosti neslučuje s novinářskou prací
pro ČRo. Podobně se pohoršuje nad tím, že Česká televize prezentuje Lukáše
Jelínka jako nezávislého politologa, když tento ve skutečnosti prý „slouží“
Lidovému domu.
Ponecháme-li
stranou, že ČT prezentuje Jelínka nikoliv jako „nezávislého politologa“ ale
prostě jako „politologa“, kterým opravdu
je (neboť člověk neztrácí svoji odbornou a profesní kvalifikaci tím, že pracuje
pro toho či onoho), a že moderátoři ČT obvykle nikterak netají, že Jelínek pracuje
pro Masarykovu demokratickou akademii, blízkou ČSSD, je právě ze strany Plesla
takového známkování „chucpe“.
Pan
Plesl totiž vede deník, který vlastní místopředseda vlády, ministr financí, šéf
hnutí ANO a majitel firmy Agrofert Andrej Babiš. I kdyby nám od rána do večera
vykládal, že do své práce nenechá Babiše mluvit, je to úplně jedno.
Je
na pováženou, že člověk natolik propojený chtě nechtě s vysoce postaveným
politikem, který zároveň vlastní jeho deník, se cítí povolán z pozice
jakési pomyslné nezávislosti kritizovat ČT za to, že čas od času využívá politologa,
který se nijak netají tím, že má blízko k ČSSD, přičemž ČSSD pravidelně
kritizuje často ostřeji, než si kdy dovolil Plesl kritizovat majitele svých
novin. Stejně tak je na pováženou, když se snaží vystupovat jako arbitr toho,
kde a jak se mnohou jako občané angažovat novináři pracující pro veřejnoprávní
média.
Je
to vše ještě o to pikantnější, že Babiš a lidé okolo něj na veřejnoprávní média
opakovaně útočí nebo posílají stížnosti Radě ČT. To samé dělá prezident Miloš
Zeman a lidé okolo něj. Jak pak
rozeznat, zda pan Plesl neplní nějaké Babišovo zadání v boji
s veřejnoprávními médii, když kádruje Barboru Tachecí nebo Lukáše Jelínka,
či kritizuje ty, kdo kritizují Zemana?
Novinky, 8.1.2016