Zdá se, že Česká republika nemá pořád ještě
dost trapných situací, kdy se i nejvyšší činitelé státu dohadují o tom, zda
policii velí nejprve odvolaný a pak rozhodnutím soudu do funkce vrácený policejní
prezident, či naopak ji dál velí jeho účelově jmenovaný nástupce. Anebo zda
vězeňskou službu vede ředitel, kterého odvolala–prý zákonně–ministryně
spravedlnosti, ale jehož odvolání vyhodnotil jako nezákonné soud, či zda ji dál
vede ředitel, který odvolaného ředitele nahradil.
Současná vláda zřejmě chce v těchto
kocourkovských praktikách pokračovat, takže se nyní rozmýšlí, zda odstranit
z funkce šéfku Energetického regulačního úřadu Alenu Vitáskovou
s pomocí pochybné právní kličky. Ta se opírá o analýzu ministerstva
vnitra, podle něhož Vitásková spadá pod služební zákon.
Ministerstvo využilo legislativního
chaosu, který vznikl, když šéfka ERÚ, která má mít výjimku ze služebního zákona
stejně jako šéfové dalších podobných institucí, se pod působnost zákona omylem
dostala. Samotná vláda omyl potvrdila, když už na podzim poslala do Sněmovny
novelu, podle níž Vitásková pod zákon nespadá a naopak spadá dál pod energický
zákon, podle něhož může předsedkyni či předsedu ERÚ odvolat jen prezident.
Jenže novelu se jaksi „nepodařilo“ včas
schválit, čehož by nyní mohlo být využito k odstranění Vitáskové, která
dělala vládě celý podzim minulého roku problémy svým odmítáním podpory pro
solární elektrárny, dokud to neschválí Brusel. Vitásková by podle analýzy
ministerstva vnitra měla do konce února složit slib podle služebního zákona. A
protože je trestně stíhaná, byla by vzápětí podle zákona postavena mimo službu.
Sama už ale prohlásila, že slib nesloží.
Někteří ministři s postupem
navrženým ministerstvem vnitra nesouhlasí a vláda ještě definitivně nerozhodla,
jak postupovat. Měla by svůj postup důkladně zvážit, protože pokud by byla
Vitásková odstraněna s pomocí služebního zákona, je téměř jisté, že by
následovala z její strany soudní žaloba. A soudy nemusejí mít zase jednou
pro účelové kličky politiků porozumění, takže za několik měsíců bychom se možná
nadáli dvou šéfů ERÚ.
Vitásková leckomu leze po právu na
nervy. Je často arogantní a její různá mediální vystoupení se jeví jako dost „politická“,
ačkoliv je státní úřednicí.
Je stíhána za podezřelé udělení licencí
některým solárním elektrárnám těsně před vypršením termínu na konci roku 2010,
po němž zásadně klesla výkupní cena solární energie. Jenže její vinu musí nejprve
prokázat soud. Problematické je i její
rozhodnutí učinit svou zástupkyní bývalou Nejvyšší státní zástupkyni Renatu
Veseckou, která, zdá se, nesplnila zákonem stanovenou podmínku sedmileté praxe
v energetice, kvůli čemuž byla Vitásková před několika dny oficiálně obviněna.
Jenže vezmeme-li v úvahu, že
kupříkladu Petr Lessy byl odvolán ze své funkce na základě „zaručených“ obvinění
ze strany Generální inspekce bezpečnostních sborů, ale soud ho později očistil,
bylo by dobré vnímat s jistou opatrností jako možná „účelová“ i obvinění
proti Vitáskové.
Jako dost podivná se jeví nejenom
skutečnost, že ve věci ustanovení Vesecké do funkce zástupkyně Vitásková čelí
obvinění podle trestního zákoníku, ačkoliv by to mělo, zdá mse, být spíše
předmětem správního či občanského řízení. Podivné je i to, že oficiální
obvinění přišlo v okamžiku, kdy se se média začala zajímat o podivný
způsob, jímž vláda hodlá Vitáskovou odvolat.
Mluvčí ERÚ má bohužel pravdu, když
upozorňuje, že svojí účelovostí pokusy odstranit či zkompromitovat Vitáskovou
připomínají pošlapávání právního státu, které nyní předvádí polská vláda. I
když právní kličky v případě Vitáskové působí víc sofistikovaně, je jisté,
že v Bruselu, kam už Vitásková podala stížnost, bude tato nejnovější
instance z dílny českého mocenského Kocourkova viděna jako další důkaz, že
bývalé postkomunistické země Visegrádu mají zásadní problémy s chápáním
principů právního státu.
Novinky, 19.1.2016