Český premiér Bohuslav Sobotka otevřeně zmínil
to, co už delší dobu visí ve vzduchu. Pokud Turecko neomezí ani po finanční
pomoci ze strany Evropské unie exodus uprchlíků do Evropy, a pokud Řecko nebude
dál zvládat svoje závazky při zachytávání a registraci uprchlíků v Řecku,
může být „záložním“ řešením vybudování neprodyšné hranice mezi Makedonií a
Řeckem, jakož i mezi Bulharskem a Tureckem.
Ačkoliv to Sobotka otevřeně nevyslovil, šlo by
v podstatě o vyloučení Řecka ze Schengenu. Krok by to jistě byl účinný,
ale měl by dopady, které Sobotka nezmínil, a kterými by se i proto musela jako
celek zabývat celá Evropská unie.
V prvé řadě by to znamenalo, že by se
zbytek Evropské unie otevřeně spojil při řešení migrační krize se zemí, která
sice na členství v Unii aspiruje, ale zatím členem není, a ani není
součástí schengenského prostoru, proti zemi, která je nejen členem Unie jako
celku, ale i jejího schengenského prostoru a měnové unie. To by jistě mělo ze
strany Řecka institucionální dohru, která by nějakým způsobem opět–stejně jako
nedávná finanční krize v Řecku—otřásla celou Unií.
Druhým problémem je, že by na severní hranici
Řecka vznikl špunt, v jehož důsledku by se všichni uprchlíci, kteří by se
dostali z Turecka do Řecka, hromadili v této momentálně ekonomicky
oslabené zemi. Už jen mediální obrazy humanitární katastrofy, kterou by
neschopnost Řecka postarat se o statisíce uprchlíků mohla vyvolat, by nutily EU
k nějaké koordinované akci, jak se o takové uprchlíky organizovaně
podělit.
A jak víme, právě Česko, jehož premiér
s myšlenkou zašpuntování severních řeckých hranic přišel, není spolu
s ostatními zeměmi Visegrádu nijak otevřené vůči organizované distribuci
uprchlíků. EU by se přitom jistě při aplikaci řešení navrženého Sobotkou
nespokojila jen s tím, že český příspěvek bude spočívat v materiální
či finanční pomoci Makedonii a Řecku, popřípadě v tom, že čeští vojáci budou
pomáhat bránit makedonskou hranici s Řeckem a bulharskou s Tureckem,
zatímco nad tím, co se bude dít dál zejména v Řecku coby ještě stále
členské zemi EU, si takříkajíc umyjí ruce.
Dalším problémem je skutečnost, že Řecko nemá
historicky nejlepší vztahy ani s Tureckem, ani s Makedonií. Pokud by
podle Sobotkova návrhu EU jednoduše Řecko izolovala od zbytku EU, existovalo by
reálně nebezpečí, že by se Řecko dostalo do vážného bilaterálního sporu
s Tureckem ohledně jeho laxnosti vůči odplouvajícím uprchlíkům. Problém,
který je momentálně především záležitostí Evropské unie, by tak snadno mohl
přerůst do konfliktu mezi dvěma členskými zeměmi Severoatlantické aliance.
Řecko by také zřejmě považovalo úplně uzavření severních hranic za
nepřátelský akt ze strany Makedonie, s jejímiž aspiracemi stát se členem
Unie není dlouhodobě spokojeno kvůli sporům o jméno země.
V sázce je také ekonomická stabilita
Řecka. Nahromadění statisíců uprchlíků v Řecku by i přes případnou
finanční pomoc ze strany EU mohlo znovu roztočit kola finanční krize. EU by si sice odpomohla
od náporu uprchlíků, ale možná by musela čelit novému nebezpečí řeckého
bankrotu.
To vše neznamená, že Sobotkova myšlenka je
úplně scestná. Jisté ovšem je, že pokud by se coby „záložní řešení“ opravdu
měla realizovat, musela by být její realizace součástí komplexního souboru
opatření, včetně zřejmě masivní podpory Řecku.
ČRo Plus, 20.1.2016