Pražská
schůzka premiérů visegrádské čtyřky dopadla rozpačitě. Bojovná prohlášení před
summitem naznačovala, že se V4 zasadí o vybudování plotu na bulharské a
makedonské hranici s Řeckem, pokud výrazně neomezí proud uprchlíků
směřujících do EU. Nakonec z nich ale zbyla jen poněkud mlhavá vyjádření o
potřebě celoevropského řešení či připravenosti zemí poskytnout zemím západního
Balkánu potřebnou pomoc. O „plánu B“, jak se myšlence oplocení severní hranice
Řecka říká, se na konci summitu mluvilo už jen jako o „záložním řešení“.
Což
o to, s odříznutím Řecka od Schengenu si pohrává i Brusel, který dal Řecku
tříměsíční ultimátum pro řešení uprchlické krize. Jenže lídři V4 zase jednou
nedocenili reálnou sílu svých zemí v EU, když se tvářili, že situaci
takříkajíc vezmou do svých rukou navzdory „neschopné“ EU. A ukázali jisté
nepochopení pro to, jak EU funguje.
Řecko,
které by zejména Maďarsko a Slovensko rády obětovaly,
je členem EU déle než všechny země V4. Odříznout ho od zbytku EU–a de facto ho
tak vyloučit ze Schengenu–není možné nějakým jednostranným, víceméně
nepřátelským aktem. Navíc ve spolupráci s Makedonií, která ani není členem EU. I
proto zejména Německo požaduje, aby než vůbec bude nějaký „plán B“ na stole,
byly nejprve vyčerpány všechny ostatní možnosti.
Navíc
případné odříznutí Řecka by se rozhodně neodehrálo tak, že země V4 pomohou
Bulharům a Makedoncům zabarikádovat jejich hranice s Řeckem, a to ať si následně
poradí, jak nejlépe umí samo. Případné opevnění severních hranic Řecka je možné
jen jako celoevropsky vyjednané řešení, v jehož rámci by EU mimo jiné
Řecko kompenzovala za to, že v něm uváznou statisíce uprchlíků. Zazněly i návrhy,
že Řecku by bylo výměnou za jeho spolupráci na takovém řešení možné odpustit
jeho obří dluhy.
Intervence
německé diplomacie proti radikálním řešením, která mohla vzejít
z pražského summitu, pokud by duo Orbán-Fico převážilo, byly především pokusem
dát zemím V4 najevo, že pustí-li se do sólo akcí, jako je drátování hranic
ostatních členů EU proti jejich vůli, mohlo by se jejich jednání obrátit proti
nim.
Vzhledem
k tomu, jaká roztržka se západem EU hrozila, pokud by země V4 na vlastním
uskutečňování „plánu B“ trvaly, český premiér Bohuslav Sobotka ukočíroval summit
nakonec dobře. Horkokrevní Maďaři a Slováci mu za to možná jednoho dne
poděkují, protože „plán B“–uskutečněný coby facka EU—by mohl vyústit do „plánu
C“, tentokrát bruselského: za hranicemi Schengenu a integrujícího se jádra EU
by mohly nakonec skončit země V4.
Novinky, 16.2.2016