Jako záložní řešení pro řešení přílivu
migrantů do Evropské unie není tzv. „plán B“ nesmyslný. Posunutí hranic schengenu
do vnitrozemí, pokud se nepodaří významně utěsnit vnější hranici EU na řeckém
pobřeží a Turecko nebude s EU dostatečně spolupracovat, může být nakonec
jedním z řešení, jak nad migrační vlnou získat kontrolu. Hlavním problémem
„plánu B“ tedy není jeho údajná iracionalita, ale způsob, jak ho politicky a
komunikačně nešťastně uchopily země Visegrádu.
Ty místo toho, aby tento plán pojaly jako
celoevropské řešení, pro které je zapotřebí vyjednat podporu všech členských
zemí, o něm začaly mluvit tak, jako by šlo o opozici V4 vůči „neschopné“ EU a
ještě „neschopnějšímu“ Německu, konkrétně Angele Merkelové. O plánu utěsnit
řecko-makedonskou a řecko-bulharskou hranici, nejlépe s pomocí plotu
podobného tomu, jaký Maďarsko postavilo na svých jižních hranicích, se tudíž nejprve
bohužel začalo mluvit tak, že když EU „neví, co dělá“, vezmeme věci do svých
rukou.
Politici V4 zdůrazňovali, jak jsou jejich
země v utěsňování severních hranic Řecka připraveny pomoci zejména
Makedonii, ale nevzali dostatečně v úvahu, že i při všeobecné naštvanosti
v EU na laxnost Řecka v zacházení s migranty, země evropského
západu by byly ochotny sáhnout k opatřením, která by vyzněla jako
jednostranné vyloučení Řecka z schengenu , až jako k těm úplně posledním.
Řecko je v EU déle než země
Visegrádu a navíc už bylo nedávno terčem silného tlaku, zejména ze strany
Německa, kvůli finanční krizi. Bylo naivní si myslet, že poté, co Merkelová
srazila Řecko na kolena během finanční krize, bude jen tak ochotná posvětit
jeho faktické vyloučení ze schengenu.
Plán visegrádských zemí se přitom chtě
nechtě jevil zbytku EU jako jednostranná snaha odříznout Řecko od „Evropy“ s
tím, že s přívalem uprchlíků, kteří se budou na jeho území hromadit bez
možnosti odejít na sever, si musí Řekové poradit sami. Navíc se v kontextu
bojovných prohlášení zejména maďarského premiéra Viktora Orbána a slovenského
premiéra Roberta Fica jevil plán Visegrádu jako snaha vyřídit si účty
s Bruselem a Berlínem za jejich tlak na země V4 na přijetí uprchlických
kvót.
Je možné, že se EU k uzavření severních
hranic Řecka v podobě záložního řešení nakonec odhodlá. Jisté ale je, že
by tomu předcházela celoevropská debata a že by takové řešení bylo vykresleno
nikoliv jako jednostranné vyloučení Řecka z schengenu „silou“, ale jako
dohoda s ním, vykoupená velkorysou pomocí, včetně možná odpuštění části
jeho dluhů.
Kdyby lídří Visegrádu svůj plán pojali od
začátku jako takovéto evropské řešení, mohli jsme dnes být o kus dál. Bohužel
se znovu ukázalo, že země v našem regionu nerozumějí úplně ani po 12
letech členství v EU tomu, že i malé země mohou prosadit své nápady, ale
musejí si k tomu vyjednat podporu. A že vůbec už nemohou svoje kroky
prezentovat jako jakousi „trestnou výpravu“ na vlastní pěst proti jednomu
z členů klubu.
Novinky, 19.2.2016