Předběžná
dohoda Evropské unie s Tureckem, na jejímž základě by byli všichni
uprchlíci připlouvající nelegálně z Turecka do Řecka vraceni, načež by
Unie přijímala stejný počet uprchlíků přímo z Turecka, vyvolal na české
politické scéně rozporuplné reakce. Mnohé jsou oprávněně kritické a
pochybovačné, další ovšem, jak už v české politice a některých
komentátorských kruzích bývá u nás zvykem, poněkud absurdní a dopředu
předpojaté.
Podle
vicepremiéra Andreje Babiše je špatné, že EU nemá záložní plán. Jenže to není
úplně pravda. Takzvaný plán B, navržený zeměmi Visegrádu, na jehož základě by
byla uzavřena severní hranice Řecka, nebyl úplně smeten se stolu. Unie se chce
jen nejprve přesvědčit, zda se uprchlická kalamita nedá řešit bez toho, že by
muselo být de facto obětováno Řecko.
Dohoda
s Tureckem není navíc tak úplně jednostranná a Unie není na Turecku tak
závislá, jak se často tvrdí. Turecko má zájem o finanční pomoc, ale ještě větší
o zrušení víz a posun v přístupových rozhovorech. Unie tedy může na
Turecko tlačit stejně jako Turecko na ní, přičemž toho, co by Turecko mohlo
ztratit, pokud se chovalo nekorektně, není málo. Za jistých okolností by
totiž mohlo být od Unie úplně odříznuto.
Babiš
též prohlásil, že jediným řešením migrační krize je nastolení míru
v Sýrii, nový „Marschallův plán“ a návrat Syřanů domů. Jak prosté, milý
Watsone, chce se říct. Ještě, že Unie má takového politika, jako je Babiš,
který dokáže navrhovat tak jednoduchá a dle jeho soudu zřejmě snadno
proveditelná opatření, o kterých v Bruselu zřejmě nikdo nepřemýšlel.
Další
českou reakcí je opakované tvrzení, že Unie konečně začíná chápat, že země
Visegrádu měly pravdu. V čem přesně ale měly pravdu se ale nedozvíme. Plán
B chtěly prosadit jednostranně tak, že by prostě Řecko odřízly od Unie. To
zbytek Unie v čele s Německem odmítl, a pokud se plán B bude kvůli selhání
dohody s Tureckem realizovat, bude to celoevropské řešení, které bude stát
nemálo peněz, a jehož součástí bude i přerozdělování uprchlíků, což některé
země Visegrádu dál tvrdě odmítají.
Někteří
kritici dohody s Tureckem poněkud absurdně argumentují, že stejně
k ničemu nepovede, protože pašeráci si najdou jiné trasy, třeba ze severní
Afriky. Jsou to přitom často titíž lidé, kteří se přimlouvají za uzavření
řecko-makedonské hranice. Opomíjejí, že pašerácké trasy by se mohly přesunout
jinam i při uzavření řecko-makedonské hranice., a že žádné řešení nebude
dokonalé.
Evropská
unie zatím postupovala v uprchlické krizi metodou pokusu a omylu. Jinak to
ani nešlo, protože na systémové celoevropské řešení nebyl Brusel členskými
státy, které ho teď s vervou kritizují, vybaven potřebnými mechanismy.
Jisté je, že dohodě s Tureckem je třeba dát šanci, a uvidí se.
Ondřej
Houska připomíná v Hospodářských novinách Winstona Churchilla, který kdysi
prohlásil, že Američané vždycky udělají tu správnou věc—poté co vyzkoušeli
všechny ostatní. Evropská unie je v podobné situaci, demokracie prostě takto
v krizových situacích dost často fungují. Možná že dohoda s Tureckem bude
další omyl, a Unie pak přejde k jinému řešení. Jisté ale je, že
v tomto okamžiku se dohoda s Tureckem jeví jako nejlepší řešení.
ČRo Plus, 9.3.2016