Senát
nedávno přijal usnesení, aby prezident Miloš Zeman vystupoval zdrženlivěji a
aby svými činy a projevy nerozděloval společnost. Usnesení bylo přijato
osmnácti senátory z pětatřiceti přítomných.
O
smyslu takového usnesení můžeme mít oprávněné pochybnosti. Silnější rozpaky ale
vzbuzuje reakce prezidenta Miloše Zemana.
Ten
označil usnesení Senátu za drzost, protože byl prý zvolen přímo občany a ne
Senátem. Senátu prý důvěřuje jen 30 procent občanů, zatímco jemu 60 až 70
procent. Jak prý může instituce s tak nízkou důvěrou radit někomu, kdo má
důvěru dvakrát větší?
Prezidentův
podpůrce senátor Jan Veleba začal dokonce vypočítávat, jaká byla účast
v druhém kole při poslední volbě senátorů a jaká byla při volbě
prezidenta. Dopočítal se až k tomu, že mandát senátorů je prý ve srovnání
s tím prezidentovým třetinový, takže co ho mají co mistrovat.
Tyto
počty jsou smutnou ilustrací toho, jak Zeman a jeho příznivci chápou postavení
prezidenta v ústavním systému. V ústavním systému liberální
demokracie je totiž svým způsobem lhostejné, kolik lidí volilo kterého
politika. Role zvolených politiků a institucí je vymezena ústavou a zákony, nikoliv volební účastí a počtem hlasů.
Pokud
bychom se drželi Zemanovy logiky, mohl by prezident příště začít argumentovat,
že nebude respektovat odmítnutí jím navržených ústavních soudců Senátem,
protože instituce dvakrát méně populárnější než on nemá co odmítat jím navržené
kandidáty. Nebo by mohl přímo tvrdit, že nebude respektovat rozhodnutí
ústavního soudu, protože ho tvoří soudci sice jím navržení, ale schválení
Senátem.
Anebo:
jelikož tři strany vládní koalice získaly dohromady ve sněmovních volbách asi o
půl miliónů hlasů méně než Zeman v druhém kole prezidentské volby, dává to
prezidentovi právo označit případné výtky vlády na jeho adresu za drzost, ač
podle ústavy je vláda za ústavně
neodpovědného prezidenta odpovědná?
Ač
Senát nemá vůči prezidentovi podle ústavy kontrolní pravomoci, přijetí
usnesení, v němž vyjadřuje svůj názor a doporučení, není žádná jeho drzost,
ale ústavní právo. Prezident by měl mluvit o své pozici v tomto kontextu.
Jaká je zrovna teď jeho popularita (která mimo jiné před rokem klesla po sérii
skandálů na úroveň Senátu), není žádným měřítkem jeho (ne)dotknutelnosti.
Právo, 10.3.2016