V
podobě dohod mezi Evropskou unií a Tureckem, jakož i v podobě
jednostranného uzavření hranic zeměmi na Balkáně, se uprchlická krize dostala
do fáze, kterou bychom v případě válečného konfliktu popsali jako křehké
příměří. Pašerácké gangy mohou sice najít nové trasy a dohody s Tureckem
nemusejí nakonec úplně fungovat, ale EU,
zdá se, má za sebou „horkou“ fázi krize,
v níž do Evropy, a následně po Evropě, nekontrolovatelně
proudily statisíce migrantů.
Uprchlíci
budou do Evropy přicházet dál, ale zdá se, že to bude proces mnohem organizovanější, v němž se výběr
lidí s největším nárokem na přesídlení přenese za evropské hranice, do
utečeneckých táborů. Navíc i země, které se staly symbolem bezbřehé „vítací kultury“,
nyní nejen začaly důsledně rozlišovat mezi politickými a ekonomickými
uprchlíky, ale jsou připraveny počty azylantů výrazně omezit.
Kombinace
zatím trvajícího příměří v Sýrii s ruským vojenským stahováním ze
Sýrie a s výše zmíněným utěsněním uprchlických tras na Balkáně dává EU
šanci, aby se nadechla a hledala dlouhodobější řešení. A poskytuje také šanci
všem, kdo se během horké fáze krize nechali unášet emocemi.
Jak
politické arény členských států EU, tak média, tak sociální sítě byly zaplaveny
přeháněním, strachem a zlobou—a to na obou stranách spektra. Množily se na
jedné straně lamentace na téma, jak EU zradila svoje hodnoty–bez toho, že by
tento tábor bral v úvahu politické a společenské dopady nekontrolované
migrace. Na straně druhé kvetla otevřená xenofobie, výzvy k opevňování se
v národních státech, či apokalyptické předpovědi o blízkém konci EU.
Ukázalo
se ovšem, že komplexně provázaná evropská politika nepropadne do chaosu tak
snadno, jak se to stalo před oběma světovými válkami. Ano, politický proces na
evropské i národní úrovni byl často pomalý a frustrující. Ale EU se svým „typickým“
způsobem nakonec dopracovává k řešením.
Navíc
navzdory mnohým předpovědím o masivním nástupu extrémistů napříč EU v téměř
všech evropských zemích dál drží politický střed. Extrémisté sice leckde
posílili, ale bude-li současný vývoj směrem k omezení anarchické podoby
migrace pokračovat, je otázkou, co zbude z jejich politické agendy. Jisté
je, že současná fáze uprchlického „příměří“ dává všem, kdo se v pohledech
na uprchlickou krizi angažovali především skrze emoce, aby situaci v EU
hodnotili s chladnější hlavou.
Právo, 22.3.2016