Pohrůžka
hnutí ANO, že koaliční vláda může skončit, pokud sociální demokracie a lidovci
podpoří návrh zákona z dílny poslance za ČSSD Jana Chvojky, podle něhož by
člen vlády nemohl podnikat, a to ani v médiích, postavila vládní strany
před osudovou volbu.
Jelikož
ČSSD, jejíž hlasy stačí k tomu, aby ve spojení s opozicí zákon
prošel, se už oficiálně usnesla, že
Chvojkovy návrhy podpoří, bude se hrát o to, kdo první ztratí nervy.
ČSSD
ví, co riskuje. Odchod Babiše, údajně zrazeného neprincipiálními koaličními partnery,
by v případě, že ČSSD a lidovci by museli do konce volebního období
vládnout sami s tichou podporou pravicové opozice, mohl ANO před příštími
volbami posílit. Nárůst preferencí by nemusely zbrzdit ani předčasné volby,
přičemž jakýkoliv úplný konec vlády pustí dočasně do hry jako tvůrce dění
nepředvídatelného prezidenta Zemana.
Odměnou
za tyto možné ztráty by ČSSD bylo, že Babiš by osobně nemohl sedět
v příští vládě, pokud by v souladu s novým zákonem dočasně neukončil svoje podnikatelské
aktivity a nezbavil se svého mediálního impéria. Ale kdo zaručí, že Babiš se v případě úspěchu
ANO nerozhodne, že ve vládě přímo být nemusí, protože mu stačí řídit „svého“ premiéra za ANO ze
zákulisí?
Případným
odchodem ze současné vlády ovšem riskuje i on. Následný růst preferencí ANO je
sice oblíbená hypotéza, ale nikoliv jistota. Veřejnost může takový krok
vyhodnotit i jako nenasytnost politického Otesánka, kterému nestojí za to být
ve vládě, pokud nemá vše: ekonomickou, politickou i mediální moc najednou. Mnohým
může vrtat hlavou, proč se Babiš tolik pohoršuje nad návrhem, který by platil až
po příštích volbách.
ANO
navíc není příliš sourodý podnik, ač nyní jeho vedení mluví jedním (Babišovým)
hlasem. Osazenstvo Babišovy politické lodi nezačne prchat v záchranných
člunech pouze v případě, že naděje na znovuzískání moci po dočasném
odchodu do opozice bude větší než malá.
V příštích
dnech se tedy bude hrát na české politické scéně poker. Hlavní aktéři mohou
hodně vyhrát i hodně ztratit. Situace je o to pikantnější, že velké ztráty může
počítat i ta strana, která nakonec ustoupí, aniž by dokázala veřejnosti dobře
vysvětlit, proč.
Právo, 24.3.2016