Premiér
Bohuslav Sobotka během poslaneckých interpelací odmítl nedávné vyjádření
prezidenta Miloše Zemana v čínské státní televizi, že česká zahraniční
politika je nyní „nezávislá“, protože už nepodléhá tlaku Evropské unie a USA.
Upozornil suše, že se se těžko můžeme vymlouvat na tlak EU, když jsme členy EU.
A že svoji politiku pochopitelně koordinujeme s ostatními členskými zeměmi
NATO.
Podle Sobotky vláda
sice zahraniční politiku s prezidentem koordinuje, ale nemůže jeho
autonomní vyjádření korigovat, protože jeho mandát není odvozen od vlády, ale
od občanů. To je ale poněkud matoucí vysvětlení prezidentovy role ve vztahu k vládě.
Vláda může skutečně
jen těžko bránit přímo volenému prezidentovi, aby na setkáních s občany i
na jiných fórech vyjadřoval autonomně na různé domácí i zahraničně-politická
témata svoje názory. To ale nic
nemění na tom, že vláda podle ústavy za počínání ústavně neodpovědného prezidenta
nese odpovědnost v situacích, kdy mluví
a jedná za stát.
Vláda tedy jistě
může přehlížet ta prezidentova vyjádření, která explicitně prezentuje jako
svoje názory. Něco zcela jiného ale je, když prezident, coby
hlava státu tvrdí v čínské
státní televizi věci, které jsou v přímém rozporu s oficiální zahraničně-politickou
linií země, kterou určuje vláda. Zamést celou věc pod koberec s tím, že
prezident může i v situaci, kdy reprezentuje stát, říkat „autonomně“ co
chce, protože má mandát od lidu, znamená, že premiér ignoruje ústavu úplně
stejně jako prezident.
Leckdo může
namítnout, že vláda nemá nástroje, jak prezidenta usměrnit. Ve skutečnosti má
vláda má celou řadu nástrojů, které jsou méně hrozivé než iniciování ústavní žaloby. Kupříkladu může
odmítnout schválit prezidentské cesty nebo pohrozit omezením rozpočtu Hradu.
K takovým
penalizujícím opatřením by ale nejspíš vůbec nemusela sahat, kdyby prostě jednala
rozhodněji. Jako první krok by stačilo, kdyby se proti těm vyjádřením a krokům
prezidenta, jimiž překračuje své ústavní vymezení, oficiálně ohradila. Byla by to užitečná zpráva nejen pro českou
veřejnost, ale i pro naše spojence.
Právo, 18.4.2016