Čeští
politici se předhánějí v bojovných prohlášeních na adresu Evropské komise
kvůli jejímu návrhu zavést nějakou formu trvalého přerozdělovacího mechanismu
pro uprchlíky v rámci nové evropské azylové politiky. Kvóty prý nefungují
nebo (pro nás) nejsou správným řešením.
Vláda
vybavila ministra vnitra Milana Chovance mandátem odmítnout jakýkoliv
přerozdělovací mechanismus na nadcházející schůzce ministrů vnitra. A premiér
Bohuslav Sobotka dokonce naznačil, že pokud by Evropská unie schválila trvalé
kvóty přes odpor několika států, jako se to stalo v případě dočasného
přerozdělovacího mechanismu vloni na podzim, mohlo by tentokrát Česko podat
žalobu na EU.
To
ovšem výrazně zužuje manévrovací prostor ČR k dosažení jakýchkoliv
kompromisů. Aby toho nebylo málo, Chovance podle ČTK prý na schůzce zastoupí
jeho náměstek Jiří Nováček. Zpráva, kterou by tím ČR vyslala vůči zbytku EU,
je, že nehodláme o návrzích azylové politiky ani seriózně vyjednávat. Naším
postojem je prostě „ne“. O ničem jiném než naše „ne“ se evidentně nehodláme bavit.
Bohužel
s tímto přístupem ČR daleko nedojde. Už proto, že naše pozice vyznívá tak,
že sice spolu s ostatními zeměmi podporujeme lepší ochranu evropských
hranic a pomoc v krizových oblastech, ale pokud jde o uprchlíky, kteří se
do EU přeci jen dostanou, o ty ať se laskavě postarají jiné země—i kdyby mělo
jít jen o pomoc s azylovým řízením v první fázi pobytu uprchlíku
v EU.
Pokud
to snad ČR myslí jinak, měl by ministr vnitra být na nadcházející schůzce
osobně přítomen, aby českou pozici lépe vysvětlil.
Na
podzim bylo při hlasování o kvótách 24 zemí pro, zatímco jen 4 země, včetně ČR,
byly proti. Ve světle nedávného
hlasování Evropského parlamentu, který návrhy azylové politiky EK, včetně
nějaké formy přerozdělovacího mechanismu výraznou většinou podpořil, se ani
tentokrát nezdá, že bychom spolu s dalšími zeměmi Visegrádu měli v tuto chvíli dost spojenců.
Nestačí
přitom doufat, že se tentokrát bude rozhodovat na summitu premiérů, kde má
každá země právo veta. I to je třeba pracně dojednat. Produktivní nejsou ani
hrozby, že pokud bude ČR opět přehlasována, podá na EU žalobu.
Je
bohužel dost typické pro českou politiku, že nikdo neřeší, co se bude dít
v případě, že budeme opět přehlasováni a Evropský soudní dvůr naši
případnou žalobu zamítne, což je velmi pravděpodobné. Pro postavení naší země
v EU to může mít vážné důsledky, ale proč by je někdo předjímal, když se
blíží krajské volby, a strany se začínají předhánět v tom, která ukáže
„hloupému“ Bruselu větší svaly.
Novinky, 19.4.2016