Britský premiér David Cameron si před
posledními parlamentním volbami snažil pojistit volební vítězství slibem, že
uspořádá referendum o vystoupení Velké Británie z Evropské unie. Snažil se
tak získat hlasy četných euroskeptiků, kteří tradičně volí jeho stranu.
Po svém zvolení referendum skutečně
vyhlásil—na 23. června tohoto roku. A následně objel skoro celou EU se svými
plány na změny v postavení své země v EU i některé celoevropské
reformy. To, zda se on sám rozhodne podporovat setrvání Británie v EU,
mělo záviset na tom, zda mu EU vyje vstříc. Nedosáhl sice zdaleka všeho, co
žádal (bylo to koneckonců celé tak trochu divadlo), ale reformní balíček
odsouhlasený zbytkem EU mu umožnil, aby se oficiálně postavil do čela kampaně
za setrvání v EU.
Jenže pro některé čelné politiky jeho
konzervativců nebyly ústupky EU údajně dostatečné. Jak už to s referendy
bývá, stalo se i to britské bitevním polem, do něhož se promítá domácí
politika, včetně toho, kdo povede konzervativce v budoucnosti.
Šest týdnů před referendem jsou tábory
zastánců setrvání v EU a vystoupení z EU jsou zhruba vyrovnané, a obě
strany přitvrzují v demagogii i apokalypticky laděné rétorice.
Cameron nyní tvrdí, že by vystoupení Velké Británie mohlo ohrozit mír
v Evropě, zatímco šéfové tajných služeb varují, že by se Británie stala
bez úzké provázanosti se službami na kontinentu zranitelnější vůči terorismu.
Vystoupení by podle premiéra také mělo
negativní dopady na britskou ekonomiku, což si proevropský tábor nechal
potvrdit i v podobě varování amerického prezidenta Obamy, že Británie by
musela znovu vyjednat s USA řadu obchodních smluv, a že taková jednání
nemusí být americkou prioritou.
Přidáme-li k tomu stále četnější
varování, že v případě vystoupení Velké Británie z EU, bude chtít
svoje referendum o vystoupení—tentokrát z Velké Británie—Skotsko, kde
v regionálních volbách před několika dny drtivě vyhráli separatisté, je
možné konstatovat, že Cameron vypustil z lahve džina, kterého už nemá pod
kontrolou.
Všechna rizika spojená s vystoupením
přitom mohl britským občanům předestřít i bez toho, že by zemi zavlekl do
hlasování, které může skutečně mít dalekosáhlé dopady. Stačilo, kdyby odolal politickému
kalkulu, že nabídka referenda ho znovu vynese do křesla premiéra. Premiérem je,
ale jeho politická budoucnost je vážně ohrožena, a spolu s ní i stabilita
jeho země.
Novinky, 10.5.2016