Před víkendovým
sjezdem Komunistické strany Čech a Moravy napsal předseda jejího poslaneckého klubu
Pavel Kováčik, že sjezd se bude mimo jiné zamýšlet nad dalším směřováním
strany. Ta je ale podle něj v dobré kondici.
Má pravdu. Už proto,
že pro její předáky je dnešní KSČM v podstatě firma. Důležité je, že se
straně daří držet volební výsledky nad deseti procenty a inkasovat za vyhraná
křesla v zastupitelských sborech nemalé příspěvky od státu. Svým hlavním
akcionářům KSČM tak vydělává slušné peníze a svým voličům zaručuje, že budou
mít hlas v Poslanecké sněmovně.
Hlas už to přitom dávno
není radikálně levicový, a vůbec už ne „internacionalisticky“ revoluční. ádné
významné spojence. Současná KSČM je protestní
strana „v mezích zákona“, čemuž odpovídá i její program.
Tou částí
populace, na kterou míří, dnes nehýbají levicově revoluční ambice, ale strach z celé řady jevů—od
ekonomické globalizace až po migraci. Spojuje jí defenzivní nacionalismus. A
přetrvává v ní nedůvěra k západním demokraciím, zejména USA, jakož i obdiv
k vládě silné ruky, kterou momentálně ztělesňují Rusko a Čína.
S protestní, nikoliv
však revoluční KSČM, která se profiluje jako nacionálně-konzervativní strana se
silným sociálním akcentem, a je dnes de facto stabilní součástí establishmentu,
mohou být spokojeni i politici ostatních velkých stran. V této podobě
plní užitečnou sanitární funkci, protože na sebe stahuje hlasy nespokojenců,
které by jinak získali pravicoví extrémisté.
Pro demokraty sice
může být nepříjemné mít na očích politický skanzen, jehož část dodnes vyzařuje
nostalgii po diktátorské minulosti a odmítá se za ní omluvit. Na druhou stranu
je ale tento skanzen pro demokracii méně nebezpečný, než by byla silná
fašizující strana mladých radikálů, kupříkladu po vzoru maďarského Jobbiku.
Právo, 14.5.2016