Vloni
si u příležitosti výročí sametové revoluce zabraly pražský Albertov 17.
listopadu iniciativy spřízněné s prezidentem Milošem Zemanem, který tam
vystoupil na stejném pódiu se zástupci extrémistických hnutí. Zástupci vysokých
škol a studentů nebyli na prostranství—prý z bezpečnostních důvodů—vpuštěni,
což vyvolalo v části veřejnosti nevoli.
Letos
se tak v reakci na loňské události konaly učiněné závody o to, kdo si jako
první zarezervuje na pražském magistrátu nejen Albertov, ale i další veřejná
prostranství. Podle zpráv v médiích se Albertov tentokrát podařilo zabrat
Karlově univerzitě. Protizemanovští aktivisté pro změnu hlásí, že se jim
podařilo zarezervovat Hradčanské náměstí a další veřejná prostranství.
Jakkoliv
se mohou odpůrci prezidenta radovat, že místa symbolicky spjatá se sametovou
revolucí, v níž hráli ústřední roli studenti, tentokrát hlava státu a jeho
příznivci nezneužijí, vše to má nádech absurdity. Začít lze samotným
rezervačním systémem, který je založen na tom, že veřejné prostranství získá
ten, kdo si ho zarezervuje jako první půl roku před konáním akce.
Ze
sdělovacích prostředků jsme se tak mohli dozvědět, že různé instituce a jedinci
uspěli proto, že si daná místa byli schopni zarezervovat s pomocí
vyplněných elektronických formulářů a elektronických podpisů pár vteřin po
půlnoci z šestnáctého na sedmnáctého kvetna. Opravdu by nešlo vymyslet
důstojnější způsob? Je nutné, aby se
takových závodů musela účastnit ctihodná instituce, jakou je Karlova
univerzita?
Poněkud
absurdní také je, že se u nás vůbec konají jakési závody mezi zastánci a
odpůrci prezidenta země o to, kdo bude
mít k dispozici to či veřejné prostranství. Nejen proto, že, jak už bylo
mnohokrát vysloveno, prezident by měl zemi sjednocovat, nikoliv rozdělovat, ale
také proto, že to vše zavání jakýmisi podivnými politickými naschvály. Vždyť
vloni se prezident a jeho příznivci sešli na Albertově v uzavřené
společnosti proto, aby tak říkajíc vytřeli zrak organizátorům protizemanovských
protestů z předchozího roku, kdy aktivisté házeli na Albertově na prezidenta
vajíčka v přítomnosti hlav okolních států.
Je
to celé poněkud dětinské. Spor, který českou společnost tak zásadně rozděluje,
se přitom nevyřeší akcemi na veřejných shromážděních, ale jedině politickou
prací. Prezidenta Zemana lze možná na takových shromážděních kritizovat či
zesměšňovat, ale ti, kterým jde opravdu o změnu, by neměli zapomínat, že Zeman
bude mít vždy výhodu v tom, že jakýmsi veřejným prostranstvím, které může
z Hradu různými způsoby oslovovat, je celá země. A toho opět jistě využije
k tomu, aby vykreslil to, co se bude na Albertově i jinde dít jako jakousi
marnou vzpouru pražské kavárny proti většině společnosti, kterou reprezentuje
on.
Jinými
slovy, Zemana je možné porazit jen u volebních uren. Pokud by občanská
společnost, včetně zástupců univerzit a studentů, už měla v listopadu společného
kandidáta na příštího prezidenta, který by dokonce na pracně získaných
veřejných prostranstvích promluvil, dávalo by úsilí tato prostranství zabrat
smysl. Bez takového politického zastřešení bude sice mnoho lidí 17. listopadu
cítit jakési zadostiučinění, že důležitá veřejná prostranství neokupují
Zemanovi příznivci či on sám, ale výsledkem nebude, že se Zemanovy šance na
znovuzvolení výrazně sníží.
ČRo Plus, 18.5.2016