Tahle země není pro každého

Téma
„tato země není pro každého“ bylo  na
letošním Žofínském fóru ve spojení s avizovaným vystoupením prezidenta
Miloše Zemana příslibem další zásadní česko-bramboračkové kontroverze, v níž
se bude několik dní topit veřejnost. 
Název si pořadatelé vypůjčili od samotného Zemana, který ve svém posledním
vánočním poselství  prohlásil, že „tahle
země je naše a ani nemůže být pro všechny“.

Jelikož
se mnozí občané mohli udiveně ptát, kdože jsou to ti „všichni“, co se do naší
země hrnou, takže prezident před nimi dokonce musí varovat v poselství k
národu, Zeman v témže projevu národ pro jistotu též ohromil konstatováním,
že si připadá jako Kasandra, která varuje před vtažením trojského koně do
Evropy. Tímto trojským koněm jsou uprchlíci, přičemž současná migrační vlna je
podle něj řízenou akcí. Bývalý prognostik též s jistotou sobě vlastní
předpověděl, že Českou republiku čeká migrační invaze, přičemž vyslovil obavu,
že vládní politici tuto hrozbu podceňují.

Organizátoři
Žofínského fóra ve svém přičinlivém úsilí potěšit pana prezidenta a zároveň najít
téma, které je dostane do titulků, možná podcenili skutečnost, že se v posledních
měsících uprchlická krize přestala konat—přinejmenším v podobě a
 rozměrech, které otřásly Evropou v roce 2015. A jelikož Zeman je
přeci jen bystřejší než oni, zřejmě si uvědomil, že těžko může strávit více než
půlhodinu řečněním o migrační hrozbě České republice, která se ne a ne
materializovat.

Pustil
se tedy krátce do Turecka, kterému prý Evropa platí výpalné (i když mu EU ještě
skoro nic reálně nezaplatila a kancléřka Merkelová čerstvě prohlásila, že
Turecko nedostane bezvízový styk, pokud nesplní všechny podmínky). Ale snad aby
úplně nevypadl z role Kasandry, přeci jen varoval, že si uprchlíci po
zablokování balkánské trasy najdou trasy jiné.

Jak
by toto přesměrování dnes již značně zmenšeného uprchlického proudu mohlo
masově zasáhnout Českou republiku, kam žádní běženci i kvůli výrokům lidí, jako
je český prezident, nechtěli ani v době, kdy jich táhlo Evropou přes milión, nenastínil.
Přičinil ale konstruktivní návrh, že v případě, že by se tak přeci jen
stalo, podporuje zavření státních hranic.

Vše
to vyznělo tak trochu zoufale. Pan prezident měl v podobě uprchlické krize
minulém roce pěknou politickou hračku zaručující mu znovuzvolení. Krize se v případě
Česka sice odehrávala jen na televizních obrazovkách, ale i tak mohl vystrašené
občany ještě více strašit předpověďmi, že jednoho dne se i u nás doma zaručeně
zhmotní v realitu hrozivé obrazy uprchlických davů sestávajících dle jeho
zaručených informací převážně z mladých dobře živených mužů, mnohých
dozajista teroristů.

Tohle
strašení mu po předloňském propadu přineslo pěkné politické body, takže když mu
moderátor diskuze na Žofíně připomenul jeho preference okolo šedesáti procent,
mohl sebevědomě prohlásit, že průzkumům nedůvěřuje, a že ho ve skutečnosti  podporuje 90 procent občanů.

Možná
vycítil, že těch zbylých deset procent intenzivnějším strašením uprchlíky v kontextu
značného poklesu jejich přílivu už nezíská, takže vlastně ani nerozebral hlavní
téma—tedy proč Czechia není pro každého. A to je škoda. Námětů totiž bylo dost.

Místo
obhajoby svých nadstandardních vztahů s Ruskem a  Čínou, jakož i obhajoby svých představ o
ekonomické diplomacii, která k nám má podle prezidenta přitáhnout nové
zahraniční investory, mohl zapřemýšlet kupříkladu nad jistým rozporem ve svém
tvrzení, že „tahle země je naše“ v situaci, kdy celou páteř české
ekonomiky ovládají nadnárodní korporace, z jejichž zisků u nás odteče do
zahraničí každý rok více než 300 miliard korun v dividendách. A kdy více
než 13 tisíc „českých“ firem je registrováno v daňových rájích.

Nicméně
když už pan prezident míní, že hlavním posláním politiků, je přitáhnout
k nám zahraničních investorů ještě více, mohl se třeba zamyslet nad skutečností,
že jelikož Česká republika opravdu není pro každého (a to ani pokud jde o
řízenou pracovní migraci ze zemí, jejichž obyvatel se Češi tolik nebojí),
upozorňují nyní podnikatelé a investoři, že se jim nedostává 120 tisíc
pracovníků. A že pokud ministerstvo vnitra svoji politiku rychle nezpružní,
přesunou svoje podniky do Číny a dalších zemí.

 Mohl
se také zamyslet nad skutečností, že navzdory solidnímu ekonomickému růstu
v minulém roce a v prvních měsících tohoto, k čemuž ovšem dost
přispělo lepší čerpání evropských fondů, zaznamenává Česká republika i přes
jeho nezměrné úsilí na poli ekonomické diplomacie celkové zpomalení
zahraničních investic. A to zřejmě nejen proto, že případní investoři už budou
marně hledat zaměstnance v zemi bojící se nejen běženců, ale i gastarbeiterů,
pokud nejsou důkladně prolustrováni.

V obecnější
rovině proto, že Česká republika v zahraničí získává pověst xenofobní země
z visegrádského klubu zamindrákovaných a nad liberální demokracií nos ohrnujících
evropských zpátečníků, k čemuž pan prezident přispívá stejně vydatně jako
k úspěchům čínského kapitálu u nás.  

Jsme
navíc zemí, kde ani manažér velké nadnárodní firmy, pokud je to v očích
mírumilovných Čechů náhodou „čmoud“, nemá na růžích ustláno. Svým sakem, kravatou
a titulem z prestižní západní univerzity nikoho neoblafne. Tahle země prostě
opravdu není pro každého, v tom má český prezident pravdu.

Jak
je jedinečná, se ostatně znovu vyjevilo právě v době kdy řečnil na Žofíně.
Poslanecká sněmovna totiž neschválila protikuřácký zákon, což vzápětí ocenil i
propagátor kouření Miloš Zeman.  Nebudeme
si tady přeci bezhlavě zavádět standardy, které platí už skoro ve všech
západních zemích!

Deník Referendum, 26.5.2016

 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..