V Česku
hraje řada osobností, jejichž jména jsou zmiňována v souvislosti
s možnou kandidaturou na prezidenta, s veřejností zvláštní hru. Místo
toho, aby jasně deklarovaly, že se o nejvyšší úřad v zemi chtějí ucházet, chovají se často jaksi upejpavě.
Ten
či onen by prý svou kandidaturu vážně zvážil, pokud by si to situace opravdu
žádala. Naposledy se v tomto duchu vyjádřil ekonom Jan Švejnar, který
médiím prozradil, že pokud by pokračovalo otáčení země na Východ a byly by
pošlapávány demokratické principy, byl by připraven vyzvat současného
prezidenta Miloše Zemana.
Podobný
přístup k prezidentské kandidatuře je méně viditelně zakódován i v tzv.
Kroměřížské výzvě, která chce hledat
vhodné prezidentské kandidáty v rámci občanské společnosti. Vhodné prezidentské
kandidáty by neměl ale nikdo hledat, měli by být na první pohled viditelní. A především by to měli být lidé, kteří prezidentem opravdu být chtějí a na své kandidatuře aktivně
sami pracují.
Platí
to přitom nejen o kandidátech z občanské společnosti, ale i o kandidátech
politických stran. Pokud ta která strana vytáhne z rukávu kandidáta, který
nebyl dosud znám tím, že by o prezidentskou funkci sám usiloval a měl jako
vyprofilovaná osobnost ve veřejnosti pozitivní odezvu bez ohledu na svoji
stranickou příslušnost, je to dopředu prohrané.
Některé
významné osobnosti dokonce s vážnou tváří tvrdí, že kandidovat nechtějí,
ale kdyby kandidovala ta či jiná osobnost, která podle nich není na úřad prezidenta
vhodná, šly by do toho. Nejenže „zachraňovat“ národ od jiného případného
prezidenta není dostatečný důvod k tomu, aby někdo kandidoval, ale celé to vyznívá namyšleně: mohl bych se klidně
nechat zvolit prezidentem, ale nechám to rád někomu méně významnému, pokud bude
podle mého gusta.
O
Zemanovi lze říct leccos kritického. Jisté ale je, že k prezidentské
kandidatuře se postavil jediným možným způsobem. Tedy čelem. Dlouhodobě říkal,
že pokud bude zavedena přímá volba, půjde do toho. A když byla schválena, slib
splnil. A zvítězil.
Může
ho tak porazit zase jen jedině kandidát, který od začátku ukáže, že o
prezidentskou funkci stojí a nebude se utápět ve vyhýbavých prohlášeních. A také
nebude čekat do poloviny příštího roku, kdy už bude na dobře zorganizovanou
kampaň pozdě.
Právo, 4.6.2016