Protikandidát Hillary Clintonové na post amerického
prezidenta za Demokratickou stranu Bernie Sanders měl po své porážce
v nejlidnatějším státě USA Kalifornii skvělou šanci udělat politické
gesto, které se od něj očekává. Mohl ještě jednou podtrhnout všechny hlavní
rozdíly mezi ním a Clintonovou a pak s grácií uznat porážku.
Sanders ale jen zopakoval před rozvášněným davem
v Santa Monice svoje již tisíckrát vyslovené teze o tom, jak je potřeba
zkrotit Wall Street, danit ty nejbohatší, reformovat zkorumpovaný systém
financování politiky, nebo pracovat na větší rasové rovnosti i lepším
imigračním systému.
A místo toho, aby tento výčet uzavřel slovy, že je potřeba
Demokratickou stranu sjednotit v souboji proti vítězi republikánských
primárek Donaldu Trumpovi, a že tudíž bude spolupracovat s Clintonovou,
oznámil, že bude v souboji s ní pokračovat i v posledních
primárkách v hlavním městě Spojených států. A zřejmě i na nominačním sjezdu
Demokratické strany, který by měl ve světle dostatečného počtu delegátů, které
Clintonová pro nominaci za Demokratickou stranu získala, její kandidaturu potvrdit.
Sanders je tak dalším příkladem toho, že být politickým
aktivistou či revolucionářem není totéž, jako být politikem. Politický
revolucionář, kterým se Sanders cítí být, mluví i v okamžiku zřejmé
porážky dál o „hnutí“, které stojí za ním, a zdůrazňuje, že je připraven
bojovat za „svoje“ ideje až do posledního dechu. Ignoruje nepsaná pravidla hry,
která v primárkách fungují, a která ctila Clintonová před osmi lety, když
po pro ní překvapivé a hořké porážce z rukou Baracka Obamy rezolutně Obamu
podpořila jako prezidentského kandidáta za demokraty.
Sanders, který byl dlouho nezávislým politikem a
k demokratům se oficiálně přidal teprve nedávno, tato pravidla nectí, což
ovšem může mít důsledky, které si snad nepřeje ani on. Pokud Demokratická
strana zůstane rozštěpená až do svého nominačního sjezdu, a na sjezdu se navíc
bude prát špinavé prádlo, Clintonové to v souboji s Trumpem jistě nepomůže.
Navíc, a to je důležitější, Clintonová
potřebuje k vítězství větší část Sandersových voličů, které může přimět
k tomu, aby ji volili, jen on. Sanders se ale k takové výzvě svým
voličům evidentně nemá.
Vytvořil opravdu cosi jako hnutí, přičemž se mu podařilo
vzbudit nadšení nemalého počtu současných univerzitních studentů. Jeho ideje tudíž mají dobru šanci ho
politicky přežít. Jenže tím, jak není schopen chovat se politicky, je zároveň
pohřbívá.
I v té časti amerických médií, která mu fandila, nyní
narůstá nevole nad jeho sebestředností, která ho v očích mnoha Američanů
staví na roveň Donalda Trumpa. A pokud by Trump nakonec—i kvůli Sandersovi–
zvítězil, zapíše se Sanders do historie podobně neslavně jako aktivista Ralph
Nader, který podle mnohých napomohl v roce 2000 tím, že odmítl ve jménu
idejí, které reprezentuje, stáhnout svoji kandidaturu a podpořit demokratického
kandidáta na prezidenta Al Gora, zvolení George W. Bushe. Důsledky známe.
ČRo Plus, 8.6.2016