Andrej Babiš šel
do politiky s tím, že není politik. A má možná pravdu, protože politika vyžaduje
řadu dovedností, k nimž patří v parlamentních demokraciích i
schopnost budovat si alespoň minimální koaliční potenciál. Bez něj lze jen
těžko být v koaliční vládě nebo ji dokonce vést.
Babiš se netají
tím, že by nejraději vládnul sám, jenže v českém politickém systému nemá
šanci na získání nadpoloviční většiny.
I kdyby příští
volby do Sněmovny vyhrál, bude se muset domluvit na koalici. Jenže dělá vše pro
to, aby si potenciální spojence zcela znepřátelil.
Problémem přitom
nejsou jeho výboje proti tradičním stranám. Ty jsou dnes pouhou politickou
rétorikou, kterou už snad nebere nikdo vážně v případě hnutí, jež se zcela
přizpůsobilo tradičnímu politickému provozu—i se všemi jeho patologiemi.
Problémem je zejména
Babišův narcisistický pocit výlučnosti, který se opakovaně přetavuje do urážek
nejen opozice, ale i koaličních partnerů. Kdokoliv se mu postaví, bude nejspíš
označen za lháře, šaška, nebo zrádce. Leccos urážlivého dokáže říct i o svém šéfovi,
premiérovi Bohuslavu Sobotkovi, který se k němu chová neobyčejně slušně.
Současnou vládu sice
kvůli stále méně snesitelnějšímu Babišovi koaliční partneři nepoloží, protože
by to mohlo mít nepříjemné důsledky. Ale jak ČSSD, tak lidovci si dobře
rozmyslí, zda s ním jít do jakékoliv příští vládní koalice. A představa,
že by snad měl být premiérem, musí učiněnou noční můrou.
To samé platí o současné
pravicové opozici, takže Babišovi mohou nakonec zůstat jako ochotné nevěsty jen
nesystémové strany, pokud by s nimi dal dohromady většinu. I „nepolitik“
Babiš si ale snad dokáže spočítat, jaké by měl takový krok dopady na veřejnost.
Pokud tedy bude
chtít být v příští vládě, měl by rychle začít pracovat na svém osobním
koaličním potenciálu. Koaliční spolupráce s ANO na krajské nebo městské
úrovni sice často skřípe, ale dá se „ustát“, protože spolupracovat
s babišovci je ještě pořád o poznání pitelnější káva, než spolupráce se
samotným Babišem. Toho mají v ostatních stranách po polovině volebního
období téměř všichni takříkajíc plné zuby.
Právo, 22.6.2016