Otřes, který může
příznivec civilizované liberální demokracie v tyto dny zažít během pobytu v USA
při sledování vítěze republikánských primárek Donalda Trumpa, je lákavé odbýt
jako americké specifikum. Jistá míra velkohubosti, arogance a mediální show
prostě k americkým prezidentským volbám patří, i když Trump překračuje
všechny dříve myslitelné hranice americké politické kultury.
Když si pak ale
člověk po návratu domů přečte rozhovor s Andrejem Babišem, nebo se podívá
na nejnovější rozhovor prezidenta Miloše Zemana pro novou internetovou
televizi, má vtíravý pocit, že se dnes v ochablých liberálních
demokraciích všude derou k moci podobní politici bez ohledu na velikost a
politický systém země.
Když si přečtete všechna
ta vyjádření Babiše o zrádcích a lhářích, pepřená pohrdáním demokratickým procesem,
jako byste slyšeli Trumpa. Srovnání snese i neobyčejná míra samolibosti obou
mužů.
Oba mají na všechny
složité problémy jednoduchá řešení a pohrdají elitami nejen proto, že jsou
populisté, ale i proto, že jsou oba narcisové. Nepotřebují se zdržovat
deliberací, diskurzem či vyjednáváním, protože narcista přeci ví všechno
nejlépe. Zvlášť když se může ohánět vším, co kvůli své údajné genialitě už
vybudoval.
Jestliže si takový
Trump usmyslí, že nejlepší léčbou na sérii masakrů není kontrola prodeje
zbraní, ale naopak že zbraň by měl mít pokud možno každý, nikdo mu takové
přesvědčení nevymluví. Kdyby se všichni do orlandského klubu přišli bavit
s bouchačkami u pasu, bylo by po problému, protože by útočníka hned
zneškodnili, že ano? Je to v moderní společnosti velmi praktické řešení.
I Babiš trousí
podobná „moudra“. Anebo prezident Zeman, který by kupříkladu problém u nás de facto
neexistující masové migrace řešil použitím vodních děl jako v Maďarsku a
povolal na hranice hasiče.
Ve zmíněném
rozhovoru si to též znovu rozdal s „pražskou kavárnou“ z pozic, které by
Trumpovi byly blízké. Oba se považují za tribuny lidu, který má vždy pravdu, a
proti kterému stojí nenávistná média a intelektuálové. A oba mají slabost pro
silné vůdce, kteří „lid“ moudře, i když občas snad s trochou nezbytného
násilí, v některých nezápadních zemích vedou.
Dobrá zpráva
z USA je, že v americkém systému Trump jen těžko může zvítězit, zatímco
u nás už jemu podobní tvoří tandem dvou nejmocnějších mužů ve státě.
Dobrá zpráva pro
Česko naopak je, že v našem politickém systému na rozdíl od prezidentské
republiky v USA je vliv takových politiků mnohem více neutralizován složitou
dělbou moci. A také, že malá země bez globálního vlivu nemůže ani
s takovými lidmi v čele ohrožovat celý svět. Může ublížit jen sama sobě.
Novinky, 21.6.2016