Ve Velké Británii se pomalu ještě ani nevědělo, kdo všechno
se na ostrovech stane politickou obětí rozhodnutí voličů o odchodu
z Evropské unie, ale někteří čeští polici už měli jasno, kdo by měl
politicky zaplatit za brexit na kontinentu. Prý šéf Evropské komise Jean-Claude
Juncker.
Hlavním argumentem je, že unie se prý musí pro odchodu Britů
rychle a hluboce reformovat, a Juncker je symbolem její stagnace
v minulých letech. To je do jisté míry sice pravda, ale jen pokud jde o
symboly. Pokud jde o samotnou stagnaci, ta má mnoho příčin, mezi které bohužel patří
i postoje představitelů členských států, včetně českých politiků.
Když po hlavě Junckera, hájícího další evropskou integraci,
volají kupříkladu politici z Občanské demokratické strany, kteří jsou
známí svým euroskepticismem, je to pochopitelné. Co si ale myslet o tom, když
se k těmto politikům přidá i sociálnědemokratický ministr zahraničí Lubomír
Zaorálek?
Možná se český ministr zahraničí měl před tím, než propadl
zápalu boje s Junckerem, porozhlédnout po unii a ověřit si, zda není coby zahraničně-politický představitel
jednoho z členských států sám. Zjistil by že v podstatě ano, jakkoliv
jistá kritika Junckera zaznívá i jinde. A když Zaorálek mluví o tom, že Juncker
je překážkou unijní sebereflexe a reforem, měl by být schopen nabídnout i naší
sebereflexi a nějaký reformní plán, nikoli jen triviální ujišťování, že nyní
není čas na nějakou hlubší integraci.
Útok na Junckera je zástupné téma. Poslední věc, kterou
kontinentální EU po brexitu potřebuje, je nestabilita zapříčiněná personálním
zemětřesením, jak upozornil i český premiér Bohuslav Sobotka. Navíc kdybychom
už opravdu chtěli hledat symboly unijní stagnace, rozhodně si nevystačíme se
současnými unijními špičkami.
Máslo na hlavě, jak už bylo řečeno, mají i politici
národních států, přičemž Česko zaujímá v tomto žebříčku přední místo.
Pokud bychom hledali zemi, jejíž politici soustavně házeli písek do unijního
soukolí, protože my přeci vždy máme pravdu proti jakékoliv většině, Česko je
dobrým kandidátem.
Česko ze svého postoje „vy dáváte, my bereme, a do ostatních
záležitostí nám laskavě moc nemluvte“ neslevilo, ani když britský premiér David
Cameron objížděl před referendem ostatní
členské země a varoval, že kamenem úrazu se mohou stát milióny přistěhovalců
z našeho regiónu na britských ostrovech. Česká odpověď byla, že budeme
blokovat dohodu Bruselu s Velkou Británií o ústupcích, pokud by měly být
ohroženy sociální výhody našich občanů na britských ostrovech.
Ani po brexitu nechápou mnozí čeští politici, že si dál nevystačí
se svou obstrukční politikou vůči všemu, co nám nepřináší okamžité výhody.
Nepochopili tak, že když právě Juncker navrhl, že EU by se měla v odpovědi
na brexit více integrovat i tak, že všichni její členové přijmou euro, dozajista
nehraje sólo hru, ale prezentuje názor, který zřejmě rezonuje v tvrdém
unijním jádru.
Čeští politici se na Junckera za tato slova okamžitě
osopili. Co na tom, že k přijetí eura jsme se zavázali v přístupové
smlouvě, a že naše země de facto plní podmínky pro jeho přijetí. Prý u nás pro
zavedení eura neexistuje politický konsensus. Basta. Unijní závazky jsou nám
ukradené.
Juncker je i proto laciným terčem kritiky poměrů v EU.
K těm bohužel dost přispívá i naše sebestřednost a nedostatek solidarity
se zbytkem unie.
ČRo Plus, 29.6.2016