Většina
západních politiků se to neodváží ani naznačit, ale mnoho z nich by si asi
oddechlo, kdyby se byl vojenský puč v Turecku zdařil. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan už nějakou dobu
zaškrcuje nejrůznější svobody, svou zemi postupně islamizuje a vydírá Evropskou
unii. Potlačení puče nejspíš využije i k zaškrcení toho, co v Turecku
z demokracie ještě zbývá.
Erdogan se přitom opírá
o většinovou podporu lidu–po puči dokonce ještě více než před ním. Obnažuje tak
i zásadní dilema dnešního Západu, v němž se stále hlasitěji ozývají hlasy,
že liberální demokracie je elitářský projekt a je třeba více naslouchat lidu.
V liberálních
demokraciích je sice také zapotřebí naslouchat lidu, ale zároveň ctít zdánlivě
„elitářské“ (tedy od momentální politické vůle odstíněné a ústavně těžko
změnitelné) pilíře, jako jsou dělba moci, sekularismus státu, liberální
konstitucionalismus a vláda zákona.
Bez nich se
demokracie, jak varoval už Alexis de Tocqueville, stává jen tyranií většiny. A
od tyranie většiny je jen krok k tyranii jedince, který se prohlásí za
vykonavatele přání lidu, jehož „vůli“ ostatně není těžké při potlačení opozice s pomocí
médií tvarovat.
To je nyní
budoucnost Turecka, země s druhou největší armádou v Evropě, které
tak jde ve šlépějích Ruska, země s největší armádou v Evropě. Tento
model neliberální „demokracie“ se docela líbí i některým postkomunistickým
členům EU.
Někteří západní
politici by se možná z pozic liberální demokracie proti Erdoganovi
razantně rádi vymezili, jenže to mají těžké, když se dnes i na Západě rapidně
vzmáhá jakési náboženství lidu.
Jestliže si lid v Turecku „demokraticky“ zvolí islámskou autokracii,
nemohou mu v tom přeci jakési povýšené západní elity a turecká
velkoměstská „kavárna“ bránit.
Dnešní Západ tak bude
těžko hledat argumenty, jak Erdoganovi čelit. Západní politici sice vyzývají
k dodržování vlády práva, ale Erdogan jim bude namítat, že vláda práva
jsou taková opatření, jaká chce lid.
Bohužel nelze
vyloučit, že i na Západě může být brzy „vládou práva“ to, co chce
zradikalizovaná lidová většina.
Právo, 20.7.2016