Pokud by se stal
realitou, pak by názor Donalda Trumpa, prezidentského kandidáta za
Republikánskou stranu ve Spojených státech, že by USA nemusely automaticky
přijít na pomoc jiné členské zemi Severoatlantické aliance, znamenal faktický
konec NATO. Trump řekl, že pomoc USA by záležela na tom, jak ta která země plní
svoje závazky vůči USA.
Jenže NATO stojí a
padá s článkem 5 Washingtonské smlouvy, který lze shrnout do mušketýrského
hesla „všichni za jednoho, jeden za všechny“. Pokud by v případě napadení
jednoho členského státu, který by podle článku 5 požádal NATO o pomoc, měly USA
nejprve zkoumat , zda taková země plní svoje závazky vůči USA, pozbylo by NATO
smyslu.
Lze samozřejmě
rozumět Trumpově frustraci ohledně toho, že některé členské země jsou
v NATO de facto černými pasažéry. Zejména právě USA doplácejí na země, které
neplní svoje závazky. Evropa přitom není dnes žádný chudý příbuzný. EU je
celkově bohatší než USA.
Když ale Trump namísto
diskuse v diplomatickém zákulisí mezi jednotlivými členskými zeměmi veřejně
prohlásí, že kupříkladu v případě napadení baltických zemí Ruskem, USA by
svoje spojenecké závazky přezkoumávaly, je to téměř cosi jako pozvánka pro
Rusko, aby si vyzkoušelo pevnost NATO v případě, že se Trump stane
prezidentem.
Trump samozřejmě může
kritiky odbýt tím, že když se Evropa nedokáže starat o vlastní obranu ani do té
míry, že by jednotlivé státy dodržovaly slíbené výdaje na obranu, může si za
případné problémy sama. USA se jakékoliv hrozbě ubrání samy, Evropu
k ničemu nepotřebují.
Jenže, jak víme,
podobná izolacionistická atmosféra panovala v USA i před druhou světovou
válkou. Když Hitler dobyl téměř celou Evropu, a samotné USA byly napadeny
Hitlerovým spojencem Japonskem, nakonec USA nezbylo–i v zájmu vlastní
bezpečnosti–než do války vstoupit. Cena za toto pozdní angažmá byla
nesrovnatelně vyšší než cena, kterou by USA zaplatily, kdyby se v Evropě
mezi světovými válkami více angažovaly. Možná k válce nemuselo vůbec
dojít.
Novinky, 22.7.2016