Ze „zásadního“ projevu na téma
bezpečnosti v podání republikánského kandidáta na prezidenta USA Donalda
Trumpa jsme se nedávno dozvěděli, že pokud se stane prezidentem, bezpečnostní
prioritou supervelmoci s nejsilnější armádou na světě–vyzbrojené zbraněmi
hromadného ničení a vysoce sofistikovanými zbraňovými systémy–má být hon
teroristy. Islámský stát musí být zničen.
Terorismu, jehož všem projevům na Západě (nikoliv ovšem už mimo
Západ) se dostává v západních médiích obrovské mediální pozornosti, se
lidé na Západě, když jsou vystavováni opakovaně otřesným televizním záběrům,
samozřejmě bojí víc, než nějaké zdánlivě abstraktní hrozby, jako je třeba
konflikt Číny s Japonskem, Tchaj-wanem nebo s Filipínami, v němž by
se USA na základě spojeneckých smluv musely angažovat.
Co na tom, že už jen možnost takového konfliktu,
nebo třeba možnost napadení baltických států či Ukrajiny Ruskem, by byly pro svět
větším nebezpečím, než všechny teroristické útoky dohromady. Trump k těmto
hrozbám ale mlčí, dokonce, zdá se, naznačuje, že by si svět opět mohly velmoci rozdělit
na sféry vlivu.
S bojem proti terorismu se prostě politicky
obchoduje lépe, než s vysvětlováním mnohem složitějších bezpečnostních
dilemat.
V důsledku teroristických útoků přitom
zemřelo v západních zemích za poslední rok méně lidí, než kolik jich kupříkladu
zatím během tohoto léta utonulo při koupání v Polsku. Jen v USA zemře na
následky útoků střelnými zbraněmi—bez jakéhokoliv teroristického motivu–každý
den 30 lidí. V důsledku autonehod zahyne na světě ročně 1,2 miliónu lidí,
z toho v USA přes 30 tisíc.
A co že hodlá Trump pro zničení
Islámského státu udělat?
Po všem, co řekl o neschopnosti Baracka
Obamy a Hillary Clintonové s IS rázně zatočit, nehodlá ani on vysadit na
území Iráku či Sýrie tři nebo čtyři plně vyzbrojené divize, které by tento
spolek fundamentalistů s poměrně mizernou výzbrojí za několik dní
s pomocí letectva spolehlivě zlikvidovaly alespoň na teritoriu,
z nějž nyní převážně operuje. Soustředit se prý bude na kyberválku s
IS a jeho odstřihnutí od finančních zdrojů.
Někteří bezpečnostní analytici–i u
nás–soudí, že to je moudrá taktika. USA už prý nejsou, čím bývaly. Spolupracovat
s autoritářskými velmocemi v boji proti terorismu, možná i za cenu zrady
některých dosavadních spojeneckých svazků, se jeví jako pragmatické řešení.
Někteří z nás mohou naopak soudit,
že boj s terorismem, v němž se supervelmoc místo rázného zásahu proti
jakýmkoliv geograficky lokalizovatelným centrům proti ní namířeného terorismu
raději hodlá opevňovat za vlastními hranicemi jak proti teroristům, tak proti
lidem, kteří před nimi prchají, a možná přitom obětovat i svoje spojence, je
jen cynický obchod se strachem. Skoro se chce říct, že kdyby terorismu a IS
nebylo, museli by si ho političtí obchodníci se strachem vymyslet.
Novinky, 19.8.2016