Několik stovek hlasitých českých
demonstrantů, kteří přišli vyjádřit odpor k politice Angely Merkelové, vlastně
nechtěně potvrdilo, že považují německou kancléřku za vůdčí politickou osobnost
Evropské unie. Projevovali sice rozhořčení zejména nad imigrační politikou
Merkelové, ale proč by se měl někdo právě u nás rozhořčovat nad politikou,
jejíž dopady musí řešit především Německo, nikoliv naše země?
Vždyť více než milión uprchlíků přijalo
na základě politiky Merkelové Německo. Nikoliv Česko, kde uprchlíků naopak požádala
o azyl jen hrstka. Rozhořčení by snad mohlo být na místě v případě, že by se část
uprchlické vlny mířící do Německa nějak přelévala k nám. To se ale neděje.
Ba naopak, německá otevřenost od nás uprchlíky odsává.
Pokud jde o evropskou dimenzi migrační
vlny, která se zdánlivě dotýká i nás, Merkelové snad lze vyčítat, že svojí
„vítací politikou“ zvýšila absolutní počet uprchlíků, kteří se do EU rozhodli
jít. Ale opět: proč jí to tak zuřivě vyčítají právě mnozí Češi, když nakonec
naprostá většina migrantů stejně skončila v Německu?
Že by snad chtěli Merkelové sdělit, že
svojí vstřícnou politikou zvýšila nebezpečí terorismu, a my máme kvůli ní
strach? Jenže i to má háček.
V případě útoků, které se odehrály
v Německu, Belgii a Francii, není totiž spojení mezi uprchlickou vlnou a teroristy
nikterak zřejmé. I když mnozí naši politici rádi vysvětlí, třeba i Merkelové,
že se uprchlíky zaručeně nepodaří integrovat, a oni se za generaci či dvě prý
budou radikalizovat.
Jediným problémem, který tedy Merkelová
svojí otevřeností k uprchlíkům viditelně způsobila přímo nám, tak jsou u
nás nenáviděné kvóty pro jejich celoevropskou distribuci. Zvažme ale, co by se
stalo, kdyby se Merkelová postavila k uprchlíkům stejně odmítavě jako
visegrádští politici. Nebo tvrději.
Jinými slovy: Německo přeci jednoduše
mohlo zablokovat uprchlíkům vstup na svoje území s odkazem na dublinské
dohody, neboť na cestě z Řecka a Itálie, které jsou už samy o sobě prvními
bezpečnými zeměmi, leží mnoho dalších bezpečných zemí, včetně Česka. Jednalo by
přitom zcela v souladu s mezinárodním právem, jehož porušení mu mnozí
kvůli vítacímu gestu Merkelové nyní otloukají o hlavu.
Do EU by tak sice možná nepřiplul
více než milión uprchlíků, ale i tak by jich bylo mnoho set tisíc. S tím
rozdílem, že by se o ně organizovaně a
civilizovaně nepostaralo Německo, ale uvízli by na jihu Evropy a v zemích
na cestě do Německa. Humanitární katastrofy v těchto zemích by si pak
diskuzi o nějakém přerozdělovacím klíči tak jako tak vynutily, pokud bychom se
nerozhodli hodit přes palubu celou EU.
Snad chtěli tedy demonstrující odpůrci
Merkelové převážně sdělit, že by měla prostě lépe vést EU. Být prostě tak nějak
rozhodnější a silnější. To sice nabízí pro
ni lichotivý závěr, že ji i mnozí její odpůrci u nás považují za vůdčí osobnost
EU.
Až na to, že v našem regiónu si
mnozí dobrou politiku představují tak, že by se Merkelová měla chovat jako visegrádští
politici: tedy opevňovat EU a zavírat hranice. Anebo rovnou vylučovat země,
jako je Řecko či Itálii z EU či Schengenu, když jsou tak nezodpovědné, že
nedokážou postavit plot v moři, nebo udržet všechny uprchlíky na svém
území!
Jenže Merkelová coby nepsaný lídr EU
jen může těžko přijmout tuto převažující českou představu o tom, jak by EU měla
fungovat. Kdyby totiž přijala egoismus jako modus vivendi celé EU, byl by
evropský integrační projekt už úplně v troskách.
Novinky, 26.8.2016