V Maďarsku
se 2. října uskuteční referendum, v němž voliči budou odpovídat na otázku:
„Chcete, aby Evropská unie nařizovala povinné přemístění osob bez maďarského
občanství do Maďarska bez souhlasu maďarského parlamentu?“
Dá se
očekávat, že většina maďarských voličů odpoví „ne“. Co se ale bude dít potom?
Pokud by premiér
Viktor Orbán využil očekáváné „ne“ povinným kvótám nikoliv jako pouze poradní
hlas lidu, ale naopak jako závazné stanovisko při unijních jednáních o otázkách
migrace, nasměruje svoji zemi do přímé kolize s EU a vystaví ji další
těžké zkoušce.
EU může argumentovat, že Maďarsko spolu se
Slovenskem už podalo proti schválení kvót na podzim roku 2015 žalobu
k Evropskému soudnímu dvoru a mělo by vyčkat jeho rozhodnutí. A že situaci
zbytečně vyostřuje i proto, že se jeho referendum týká ještě zásadnější
věci—tedy jednostranného nadřazení domácího referenda už dříve přijatým
evropským smlouvám, včetně unijní „ústavy“ v podobě Lisabonské smlouvy.
Pokud
Orbán neustoupí, vypukne v EU v lepším případě „ústavní“ bitva. Horší
by bylo, pokud v reakci na jednání Maďarska zvítězí politické emoce, jak
to už nyní předvedl lucemburský ministr
zahraničí Jean Asselborn. Ten v reakci na maďarský přístup
k uprchlíkům a údajné porušování evropských hodnot, volá po vyloučení
Maďarska z EU.
Asselbborn
sice zabalil tuto politickou výzvu do úvahy, že by se tak mělo stát na základě
„ústavního“ mechanismu, který unii umožní zbavit se zemí, které porušují evropské
hodnoty. Jenže takové hodnoty nejsou nikde jasně definovány, což komplikuje i
současné řízení Evropské komise s Polskem kvůli jeho zacházení
s Ústavním soudem. A přijetí ústavního mechanismu potřebného
k vylučování „neposlušných“ zemí je nereálné.
Takže kdyby
na případné vylučování nakonec došlo, byla by to jen mocenská politika
silnějších vůči slabším, což by nejen šlo proti smyslu evropského integračního
projektu, ale mohlo by to mít dalekosáhlé geopolitické důsledky. I proto by
vnitřní spory EU o „hodnoty“ či porušování smluv měly řešit především soudní
orgány unie.
Což samozřejmě
neznamená, že by EU neměla spustit debatu o tom, jak—bez hrozeb
vylučování—tlačit k jednání v souladu
s evropským právě země, které se mu odmítají podřídit.
Právo, 14.9.2016