Na
bratislavském summitu Evropské unie přišli premiéři zemí Visegrádu
s prohlášením, že migrační politika by měla
být založena na „flexibilní solidaritě“, která nechává rozhodování o jejich
konkrétních příspěvcích na samotných státech.
Potíž je v tom,
že EU není volné společenství plně suverénních států, které se o tom, zda mají
být v té či oné oblasti být solidární, rozhodují ad hoc. Fungování solidarity uvnitř vnitřně provázané unie je ve
většině případů upraveno evropským právem a smlouvami.
Funguje tak kupříkladu
i solidarita vyjádřená v podobě strukturálních fondů. Evropským právem je
přesně určeno, do jaké ekonomické úrovně jsou jednotlivé země příjemci
evropských peněz, a od jaké jsou už plátci. Pravidelně je schvalován rozpočet
EU, z něhož závazně vyplývá, kolik v daném rozpočtovém období bude ta
která země moci čerpat.
I snaha zavést kvóty
pro rozdělování uprchlíků se logicky nesla v tomto duchu. Visegrádské země
mohly jistě mít část pravdy v tom, že systém povinných kvót nebude za
současného stavu fungovat. Bohužel ale kromě prvoplánového odporu nepřišly
s návrhy, jak by se dal systém zprůchodnit kupříkladu s pomocí
zavedení panevropské azylové politiky. Naopak trvají na tom, že migrační
politika musí zůstat v rukou členských států, ačkoliv to ohrožuje
existenci společného schengenského prostoru.
Nepřišly
v dopovědi na kvóty ani s výraznými nabídkami „nepovinného“ přijímání
uprchlíků, kterými by dokázaly výrazně ulehčit zemím nejvíc zasaženým přílivem
uprchlíků.
Ze strany politiků V4 jsme
v diskuzích o migrační krizi svědky zvláštní mimoběžnosti. Na otázky
západních zemí, kolik uprchlíků z těch, kteří se do EU dostali navzdory všem
snahám zpevnit ostrahu vnějších hranic EU, jsou jejich země ochotny přijmout, odpovídají,
jako by otázku vůbec neslyšeli. Je prý třeba
lépe chránit hranice a pomáhat v zemích, odkud uprchlíci proudí.
Ano, jistě, odpovídá
Západ, lepší ochrana hranic bude, pracuje se na tom, ale to neřeší otázku, kdo
a jak se podělí o ty uprchlíky, kteří už jsou ve statisících na evropském
kontinentu, zejména v Itálii a Řecku, aniž by tato jejich přítomnost měla
co do činění s údajnou „vítací“ politikou toho kterého státu.
Odpovědí jim tentokrát
v Bratislavě bylo, že solidarita má být „flexibilní“. Což v překladu
do řeči praxe znamená, že země V4 nadále nehodlají uprchlíky přijímat a
nechávají to „solidárně“ na západu a jihu EU. Zároveň ovšem trvají na tom, že ve
všech možných ostatních oblastech nám bohatší evropský západ musí dál
projevovat solidaritu. Jsou na to přeci evropské zákony.
Novinky, 20.9.2016