Republikánský kandidát na amerického
prezidenta Donald Trump má po první televizní
debatě vážný problém. Porážka, kterou v ní podle většiny průzkumů
utrpěl s kandidátkou demokratů Hillary Clintonovou, totiž souvisí mnohem
více s jeho charakterem než s jeho politickou agendou.
Clintonová s agresivním Trumpem
v první debatě těžko držela krok až do chvíle, kdy přešla do osobnější
roviny. Dobře odhadla, že silně narcistní soupeř nebude schopen odrážet osobní
útoky s chladnou hlavou.
Televizní technika nabízela během debaty obličeje
obou kandidátů vedle sebe. Na jedné straně obrazovek během Trumpových proslovů
klidnou Clintonovou, na straně druhé během
proslovů Clintonové posměšně se tvářícího Trumpa. Od historického okamžiku, kdy
televizní záběry pomohly v roce 1960 vyhrát volby Johnu Kennedymu
v klaní s Richardem Nixonem, televize tentokrát možná opět rozhodne.
Oba kandidáti jsou nepopulární, mnoho voličům
ani jednomu nevěří, a převáží tak nejspíš zase jednou dojmy. A celkový dojem,
který udělal Trump, nebyl dobrý.
Počet voličů, kteří považují Trumpa za
„čestného“ a „důvěryhodného“, klesl za poslední týden o deset procent, k
třicetiprocentní hranici. Voličů, kteří si myslí, že nemá povahu vhodnou pro prezidenta,
je nyní téměř 60 procent. O Clintonové si jich to myslí jen něco víc než 30
procent.
Trump je v lecčems podobný našemu Andreji
Babišovi. Coby miliardář strávil většinu života ve svých firmách mimo jakékoliv
demokratické struktury—o většině věcí rozhodoval sám. Hledání konsensu nebo
uznávání vlastních chyb nepatří k jeho silným stránkám. Trpí mesianistickým
komplexem.
Stejně jako Babiš v kauze Čapí hnízdo tvrdí: za
chyby mohou ti ostatní, já jen chytře využívám systém. Tímto způsobem reagoval i
na obvinění Clintonové, že už léta neplatí daně.
Clintonová evidentně našla recept, jak se mu dostat
pod kůži. Pokud se jí bude dál dařit s pomocí cílených zásahů miliardářova
rozměrného ega vyhýbat se debatě o nepříjemných politických nebo ekonomických
otázkách, stane se prezidentkou.
Pro Trumpa není ještě vše ztraceno, ale sám
sebe nezmění, Musí tedy spoléhat spíš na nějakou zásadní chybu svojí soupeřky,
nebo že se mu podaří ještě na poslední chvíli najít v její minulosti něco,
co ji poškodí víc než to, co o ní už Američané vědí.
Právo, 3.10.2014