Některá média po maďarském referendu tvrdila,
že Maďaři odmítli kvóty pro
přerozdělování uprchlíků. Jelikož se ale referenda zúčastnilo jen 43 procent
oprávněných voličů, což ho kvůli požadované nadpoloviční účasti činí neplatným,
zrovna tak bychom mohli argumentovat, že 57 procent maďarských voličů svojí
neúčastí ukázalo, co si o referendu k této otázce myslelo.
Podle některých politologů maďarský lid i tak
jasně projevil svůj názor, protože na otázku „Chcete, aby Evropská unie
nařizovala povinné přemístění osob bez maďarského občanství do Maďarska bez
souhlasu maďarského parlamentu?“ odpovědělo „ne“ více než 98 procent
z voličů, kteří přeci jen k urnám přišli.
To je tak jasná většina, že kdyby prý přišla
nadpoloviční většina voličů, Orbán by od nich dostal tak jako tak mandát kvóty
odmítnout. Nejspíš ano. Až na to, že demokracie se nehraje na „co by bylo,
kdyby“. Podle platných pravidel Orbán mandát od lidu nezískal. Prohrál. Tvrdí
ovšem, že je vítězem.
A snad aby to dokázal, ihned učinil dvě zásadní
prohlášení—i když zpochybňují demokracii. Za prvé prý od maďarských voličů
dostal mandát jet do Bruselu a kvóty
odmítnout. Za druhé prý spustí legislativní proces vedoucí k přijetí
ústavního dodatku, který kvóty diktované Maďarsku Evropskou unií zakáže.
K čemu pak ale vypisoval referendum?
Pokud se rozjede do Bruselu, aby bojoval na základě výsledků svého referenda
s kvótami, politici většiny západních zemí EU mu jen suše připomenou, že
jeho referendum bylo neplatné.
Pokud začne měnit ústavu, mohou se pro změnu
divit maďarští voliči. Zejména ti, kteří se v referendu neobtěžovali
hlasovat, čímž ho učinili neplatným.
A „divit“ se bude i EU, protože Maďarsko přeci
schválilo Lisabonskou smlouvu, na jejímž základě byly kvóty schváleny. Ústavní
dodatek, který by zakázal EU něco, co už Maďarsko jednou EU svěřilo, a co je
tudíž součástí evropského práva, nemůže nevést ke kolizi s Bruselem.
Výše zmíněné skutečnosti nejsou polemikou
s názorem, že povinné kvóty mohou být nesmyslné nebo nerealizovatelné.
V jednom nebo druhém mohou mít politici Visegrádu, včetně Orbána, kus
pravdy.
Opakovaně ale chybují v tom, že odmítají
respektovat pravidla hry, které patří k členství v EU. Není pak divu,
že některým politikům v západní Evropě začíná docházet s visegrádskými
zeměmi trpělivost.
Novinky, 4.10.2016