Miloš Zeman a zrada na voličích

Prezident Miloš Zeman míní, že formování
širokých koalic proti vítěznému hnutí ANO ve vyjednávání o krajských vládách,
je zradou na voličích. Anebo přinejmenším „nesportovním chováním“.

Co na tom, že jedním z rysů poměrného
volebního systému, který se u nás používá, je, že vedle dobrých volebních
výsledků musejí mít strany také koaliční potenciál. To znamená, že ostatní
strany musejí chtít s tou kterou stranou spolupracovat.

Nejčastěji tak činí kvůli programovému
průsečíku, ale důležité jsou i zkušenosti s politiky takové strany. A jak
naznačuje rozpad různých koalic vedených hnutím ANO po minulých
komunálních volbách, v nichž zvítězilo ve velkých městech, s politiky
programově amorfního hnutí, kteří často bojují i sami mezi sebou, se nevládne
snadno. Nemluvě o skutečnosti, že předseda tohoto hnutí, Andrej Babiš, mluví o
tradičních stranách pohrdavě, vlastně je neuznává.

Pikantní je, že se nad obcházením údajné vůle
voličů pohoršuje právě prezident Zeman. Byl to totiž právě on, kdo v roce
1998 uzavřel coby předseda vítězné sociální demokracie po volbách takzvanou
opoziční smlouvu s Občanskou demokratickou stranou, proti níž vedl před
volbami nemilosrdnou kampaň. Nemálo voličů se tehdy mohlo cítit v horším případě
zrazeno, v lepším případě podvedeno.

Poté, co se Zeman stáhl po neúspěšné
prezidentské kandidatuře v roce 2003 do ústraní, neměl sice několik let
žádnou politickou funkci, ale politiku ovlivňoval dál–zejména ve vztahu
k ČSSD, jejíž čelní politici ho dle jeho soudu v prezidentské volbě
zradili. Na začátku roku 2007 pomohlo v patové povolební situaci Mirkovi
Topolánkovi zformovat vládu přeběhnutí dvou poslanců ČSSD—Miloše Melčáka a
Michala Pohanky.

Oba měli blízko k Miloši Zemanovi.
Pohanka později v médiích přiznal, že Zeman ovlivnil rozhodnutí jeho i
Melčáka umožnit vládu ODS, a že jim i později radil, jak hlasovat, což platilo
i při volbě Václava Klause prezidentem v roce 2008. Mnozí z nás takové
chování dvou poslanců zvolených za ČSSD mohou chápat jako zradu na voličích
nebo jako nesportovní chování.

Když po sněmovních volbách v roce 2010
obešly vítěznou ČSSD tři pravicové strany a zformovaly vládní koalici, Zeman,
který se mezitím stal předsedou Strany práv občanů-zemanovci, o žádné zradě na
voličích nemluvil.

Jako zradu či nesportovní chování nenahlížel
ani skutečnost, že před svým zvolením prezidentem v roce 2013 sliboval, že
bude prezidentem všech, o čemž mluvil dokonce ještě i ve svém inauguračním
projevu. Nestalo se.

Po pádu vlády Petra Nečase se navíc Zeman
rozhodl zcela obejít Poslaneckou sněmovnu a zformoval vládu složenou
z tzv. expertů. I v tomto případě by mohl leckdo argumentovat, že se
jednalo o zradu na voličích, když prezident vyšachoval z jednání o vládě
politické strany, které voliči legitimně zvolili do Poslanecké sněmovny.

Po předčasných volbách na podzim roku 2013,
v nichž zvítězila ČSSD v čele s Bohuslavem Sobotkou, který byl
předsedou strany řádně zvolen na sjezdu své strany, se prezident pro změnu
zúčastnil v Lánech schůzky  s
několika vedoucími politiky ČSSD z tzv. zemanovského křídla strany,
kteří chtěli provést vnitrostranický puč s cílem Sobotky se zbavit.

Jako zradu na voličích, kteří ve volbách dali
své hlasy ČSSD s tím, že v případě jejího vítězství bude Sobotka
premiérem, či jako zradu na delegátech řádně svolaného sjezdu ČSSD, který
Sobotku do čela strany zvolil, svoje jednání Zeman tehdy evidentně neviděl.
Mnoho občanů ale  ano. I proto může brát
právě jeho popis formování koalic proti hnutí ANO coby „zrady na voličích“ brát
dnes jen málokdo vážně.

ČRo Plus, 12.10.2016

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..