Po každých senátních se ozvou politici stran, které
neuspěly, podle kterých by Senát vzhledem k nízké účasti voličů bylo
nejlepší zrušit. Tentokrát se ozval šéf hnutí ANO Andrej Babiš a po něm i prezident Zeman.
Ponecháme-li stranou, že Babišova slova na adresu
Senátu bohužel nelze odpreparovat od jeho pohrdavých vyjádření na adresu krajů
(“průtokáče“ na peníze), na adresu Poslanecké sněmovny (žvanírna) či od jeho
urážení tradičních politických stran, je zde i ústavní problém, který politici bohorovně
pomíjejí.
Spočívá v tom, že ke zrušení Senátu by byl
zapotřebí ústavní dodatek, který by musel být schválen oběma komorami
parlamentu, tedy i Senátu. Když už Babiš s takovou lehkostí mluví o rušení
Senátu, neměl by nám zároveň vysvětlit, jak přesvědčí senátory, ať si vypustí
svůj vlastní rybník?
I kvůli této politické „hlavě 22“ se podařilo horní
komory zrušit jen v hrstce zemí, přičemž k tomu bylo třeba senátorům
nabídnout nějakou významnou protihodnotu. Ve Švédsku kupříkladu obdrželi tučnou
doživotní rentu.
Máme i příklad z našich novodobých dějin, když se
podařilo Federální shromáždění přimět k tomu, aby odhlasovalo konec
federace. I v tomto případě ale bylo českým federálním poslancům
neformálně slíbeno, že se podstatná část z nich uplatní právě v Senátu,
který měl být nově vytvořen podle nové české ústavy přijaté na podzim roku
1993.
Tento slib nejenže nebyl dodržen, ale s ustavením
Senátu se několik let nespěchalo. Což přispělo k dojmu, že bez něj lze fungovat.
A už se zpětně nepodaří dokázat, že kdyby Senát byl, mohl možná zabránit
některým tehdejším excesům poněkud zdivočelých „reformátorů“ kolem Václava
Klause.
Jisté je, že senátoři nyní mají dvojnásobný důvod být nedůvěřiví,
i kdyby se tentokrát jednalo o protihodnotu schválenou předem zákonem. Vždyť kdo
jim kupříkladu zaručí, že Ústavní soud po zrušení Senátu nerozhodne, že taková
„protihodnota“ je neakceptovatelný „úplatek“?
Senát tedy zůstane. Politici by místo populistických
výzev měli přemýšlet, jak mu přidat na významu. A to nejen proto, že po
zavedení přímé volby prezidenta oslabil, když ztratil možnost rozhodovat o
hlavě státu.
Každopádně by bylo mnohem odpovědnější, kdyby takový
Babiš místo neuskutečnitelných výzev, po volbách raději prohlásil, že se postaví
do čela iniciativy, jejímž cílem bude zvýšení role Senátu v české
politice.
Právo, 19.10.2016